Strunatci (Chordata) – znaky

Strunatci (Chordata) – Znaky

• Pleziomorfní znaky jsou původní a sdílené s jinými skupinami bilaterálních druhoústých.
• Strunatci mají tři zárodečné listy (endo, ekto a mezoderm) a druhotnou tělní dutinu (coelom).
• Vykazují dvoustrannou souměrnost a segmentaci coelomu (segmentace je potlačena u dospělých jedinců).
• Mají prolomení druhotného ústního otvoru na opačném konci těla.
• Žaberní štěrbiny v hltanu jsou přítomny u vodních strunatců po celý život, u suchozemských pouze během zárodečného vývoje.
• Apomorfní znaky jsou odvozené a charakterizují strunatce, odlišují je od ostatních živočišných kmenů (autapomorfie = diagnostické znaky).
• Vnitřní kostra a struna hřbetní (chorda dorsalis) jsou apomorfní znaky strunatců.
• Nervová soustava je trubice s centrálním kanálem (na hřbetní straně nad chordou), vzniklá vchlípením neuroektodermu.
• Endostyl v hltanu (štítná žláza) a hypofýza jsou apomorfní znaky strunatců.

Cephalochordata – Bezlebeční (Acrania)

• Nemají diferenciovanou hlavu ani kostní tkáň.
• Mají chordu (notochord) podél celé hřbetní strany těla.
• Segmentace svaloviny je patrná (myomery).
• Mají endostyl a obžaberní prostor, ale chybí jim srdce.
• Autapomorfie zahrnují asymetrii těla (hlavně u larev).
• Upravený ústní otvor s vířivým orgánem (Hatschekova jamka) je typický pro bezlebečné.
• V nervové trubici mají fotoreceptory (nepárové čelní oko).
• Specifická stavba chordy se svalovými buňkami je charakteristická.
• Mají vysoký počet žaberních štěrbin.
• Rypec (rostrum), nepárový ploutevní lem, ocasní ploutvička, metapleury a jednovrstevná pokožka jsou typické znaky.
• Jsou gonochoristé (mimotělní oplození).
• Obývají příbřežní pásma teplých a mírných moří (noční aktivita).
• Žijí v písečných a štěrkových naplaveninách (břichem vzhůru).
• Živí se mikroorganismy, detritem a fytoplanktonem.
• Je známo asi 40 druhů (Branchiostomidae).
• Kopinatec plžovitý (Branchiostoma lanceolatum) se vyskytuje v evropských březích.
• Mezi další zástupce patří Asymmetron a Epigonichthys.

Urochordata (Tunicata) – Pláštěnci

• Procházejí regresním vývojem (metamorfózou): pohyblivá larva (aktivní) se mění v pasivního dospělce (redukce přední části hlavy).
• Mají jednovrstevnou pokožku a plášť z tunicinu.
• Chorda je přítomna pouze v ocásku larev (uro-).
• Nervová trubice je u larev, u dospělců pouze cerebrální ganglion.
• Mají otevřenou cévní soustavu a srdce se střídavou pulzací.
• Hemovanadin je přítomen; coelom se redukuje na perikardiální dutinu u sumek a salp.
• Žaberní koš, obžaberní prostor (atrium) a atrioporus jsou charakteristické struktury.
• Potravu získávají filtrací pomocí endostylu.
• Jsou hermafrodité s nepárovými gonádami.
• Rozmnožování je složité, zahrnuje metagenezi a pučení (koloniální sumky).

Systém pláštěnců

• Třída Ascidiacea – sumky (parafylie): Existuje přes 2000 druhů.
• Mají plovoucí larvy a přisedlé dospělce.
• Tělo je vakovité, často tvoří kolonie (pučení).
• Trávící trubice je ve tvaru U, často pestře zbarvené.
• Dříve se dělily podle umístění gonád, dnes podle morfologie žaberního koše.
• Pospolitky (Aplousobranchia) jsou koloniální, nemají společný plášť a kloaku, tělo se skládá ze 2–3 částí.
• Gonády se nacházejí ve střevní kličce a ocas larev je horizontální.
• Pravé sumky (Phlebobranchia) jsou solitérní i koloniální, tělo je maximálně ze 2 částí, gonády blízko střeva (patří sem i skupina Octacnemida).
• Zřásenky (Stolidobranchia) jsou solitérní i koloniální (společný plášť a kloaka = synascidie), nečleněné tělo.
• Gonády se nacházejí na boku žaberního vaku.
• Třída Appendicularia – vršenky (Copelata, Larvacea): Existuje 60 druhů, drobní pelagičtí živočichové, pouze solitérní.
• Zachovávají si neotenii (ocas s chordou je horizontální a kmitá).
• Plášť nekryje celé tělo, to je volně v průhledné schránce se síťkami (kterou mění).
• Redukce endostylu a obžaberního prostoru je typická.
• Třída Thaliacea – salpy: Existuje 50 druhů, pelagičtí, soudečkovité tělo, i kolonie.
• Larva je podobná jako u předešlých.
• Rozmnožování zahrnuje metagenezi (oozoid + blastozoidi – strobilace).
• Pupenotvorný a hřbetní stvol jsou charakteristické.
• Mají průhledný plášť nebo jen bezbuněčnou kutikulu.
• Otvory jsou umístěny na protilehlých koncích těla.
• Pohyb zajišťují svalové pásy (obroučkovité) – reaktivní pohyb.
• Orgány jsou soustředěny do tzv. jádra.
• Ohnivky (Pyrosomida) tvoří kolonie (dutý válec) se společnou kloakální dutinou.
• Nemají volnou larvu, vykazují luminiscenci (světélkující orgán).
• Kruhosvalí (Cyclomyaria, Doliolida) mají svaly uspořádané do uzavřených obrouček.
• Pásosvalí (Desmomyaria, Salpida) mají svaly uspořádané do otevřených obrouček + pásy, bez volné larvy.

Kruhoústí (Cyclostomata)

• Chrupavčitá lebka bez čelistí, nepárový nosní otvor, složitý jazyk.
• Rohovité zoubky v ústech (odontoidy).
• Velum v ústním aparátu.
• Měkké úhořovité tělo.
• Chybí párové končetiny a dermální kostra.
• Chorda je zachována (u mihulí chrupavčité horní oblouky obratlů).
• Sliznatky (Myxinoidea): -Úhořovité tělo bez šupin, dorůstají do 1 m.
• Mají 3–4 páry „vousků“ (tentaculae). ústa s rohovinovými zuby (odontoidy), dvoulaločný jazyk, redukce očí,
• Po stranách těla mají vývody slizových žláz.
• Jsou mořští a hlubinní (cca 60 druhů), masožravci/mrchožrouti.
• Jsou vejcorodí, bez larev, někdy hermafrodité.
• Mihule (Petromyzontida):
• Válcovité tělo, ocasní a hřbetní ploutev.
• Holá kůže bez šupin, žaberní štěrbiny.
• Ústní aparát dospělců je přísavný terč s rohovitými zoubky.
• Mají výrazné oči a nepárovou nozdru.
• Jsou vejcorodí, larva (minoha) má ústa podkovovitého tvaru s filtračními řasinkami a oči pod kůží, zahrabává se do písku.
• Je známo cca 40 druhů (3 čeledi), mají bipolární rozšíření.
• Naši zástupci zahrnují mihuli potoční (Lampetra planeri) (světlejší, pstruhové pásmo potoků, neparazitický druh) a mihuli ukrajinskou (Eudontomyzon mariae) (celkově tmavší, horní úseky potoků a řek).

Čelistnatci (Gnathostomata)

• Čelisti vznikly z prvního žaberního oblouku.
• Endoskelet je z kostní tkáně (původem z chrupavky).
• 2 páry končetin s pletenci.
• Hřbetní a ocasní ploutev s kostěnými elementy.
• Žebra a další.
• Paryby (Chondrichthyes):
• Větší, mořští.
• Plakoidní šupiny a zuby (zubovina a sklovina).
• Redukce dermálního skeletu, chrupavčitý endoskelet, protáhlý rypec, pterygopody.
• Chiméry (Holocephali): Velká hlava a oči, velké prsní ploutve, bičovitý difycerkní ocas, hřbetní ploutev s trnem, spodní ústa, holostylní lebka.
• Plakoidní šupiny jen místy; zubní desky, pohlavní dimorfismus (samice větší, samci s výrůstkem).
• Hlubinní, bentofágní, vejcorodí (23 druhů).
• Příčnoústí (Neoselachii) mají dlouhý rypec, plakoidní šupiny po celém těle, polyfiodontní chrup, platybazická lebka, nejdůležitější ocasní ploutev (heterocerkní nebo difycerkní), většinou mořští, vejcorodost či živorodost, lovci, bentofágové či planktonofágové (přes 1000 druhů).
• Různozubci (Heterodontiformes), malotlamci (Orectolobiformes), ostrouni (Squaliformes), obrouni (Lamniformes), žralouni (Carcharhiniformes), polorejnoci (Squatiniformes), pilonosi (Pristiophoriformes), pilouni a rejnoci (Batoidea).
• Kostnatí a chrupavčití:
• Čelistnatci Osteognathostomata (Tř.): paprskoploutvé ryby – Actinopterygii (=Pisces, Osteichthyes), původně ganoidní šupiny, tenké ploutevní paprsky, postranní čára, párové a nepárové ploutve.
• Chrupavčití (Chondrostei), řád (ordo): jeseteři (Acipenseriformes).
• Kostnatí (Teleostei), lososi a štiky (Salmoniformes), máloostní (Cypriniformes), sumci (Siluriformes), holobřiší (Anguilliformes), hrdloploutví (Gadiformes), ostnoploutví (Perciformes), „okounci“ (Centrarchiformes), hlaváči (Gobiiformes).

Důležité znaky ryb:

• Ploutve: nepárové (hřbetní, ocasní, řitní), párové (prsní, břišní).
• Paprsky: rozvětvené, nerozvětvené (tvrdé, měkké), s ostny (pichlavé, nepichlavé).
• Šupiny: počet na postranní čáře, počet na výšku od hřbetní ploutve, velikost.
• Ústa: velká/malá, vousky (přítomnost a počet), koncová/polospodní/spodní/horní.
• Ozubení: pravé zuby na čelistech, na patrové kosti, na celém patře, na vomeru, požerákové zuby.
• Typy šupin: plakoidní (paryby), kosmoidní (Placodermi, Sarcopterygii), ganoidní (původní rybí, chrupavčití), leptoidní (cykloidní, ktenoidní).
• Chrupavčití (Chondrostei): chorda zachována, chrupavčitý endoskelet, prodloužený rypec, spodní ústa, redukované zuby i kosti, heterocerkní ocasní ploutev, ganoidní šupiny na horním laloku ocasní ploutve.
• Čel. Acipenseridae – jeseterovití: (Acipenser) Huso ruthenus – jeseter malý – 60-70 cm, vousky po ústa, hodně bočních štítků (52-71), u nás jen dolní úsek Moravy a Dyje.