DSSE 1-8?

Druh feudální vazby, kde jsou poddaní spjati s půdou a musí platit vrchnosti daně nebo odvádět práci. Značí připoutání k půdě.

Druh feudální vazby, kde jsou poddaní spjati s panstvím a musí platit vrchnosti daně, odvádět práci a plnit různé povinnosti, ale nejsou připoutáni k půdě. Vrchnost jim za to poskytuje ochranu a spravuje justici.

Specifický druh poddanství, kde si poddaní „pronajímají“ půdu od vrchnosti a platí za ni. Mají vlastnická práva k půdě, ale vrchnost si zachovává právo zabavit půdu v případě nekalého chování

Politika, která se vyvíjela v Českých zemích po 30leté válce a vedla k posílení moci šlechty a potlačení svobod poddaných. Šlo o zavedení těžké robotické povinnosti, která přivázala sedláky k půdě.

Měření, pomocí kterého můžeme sledovat vývoj a postoj společnosti k různým tématům a měřit změny v čase. Může se provádět na malých skupinkách obyvatel i na národní úrovni.

Systém, kde se panovník vyjadřuje k dané otázce a stanovuje pravidla pro jeho poddané, aby je dodržovali a nechovali se nezákonně.

Pravidla, která se vyvíjejí během staletí a zvyklého chování společnosti. Nedávají se do psané podoby, ale jsou respektovány a dodržovány.

Typ vlády, kde se moc soustřeďuje do rukou jednoho panovníka. Panovník má absolutní moc a nesmí být podřízený žádným zákonům.

Instituce, ve které se schází zástupci šlechty, měst a duchovenstva, aby diskutovali o společenských záležitostech, schvalovali daně a vybírali panovníka.

Instituce, kde se řeší spory mezi lidmi a koná se spravedlnost. Zahrnuje schvalování zákonů a dohlíží na dodržování obecného pořádku.

Dokumentace, kde se zaznamenávají veškerá právní rozhodnutí, které se na území Čech a Moravy udály. Obsahuje doklady o soudech, právních sporech a zákonech.

Společná agenda a spolupráce mezi státy, které se spojují v jediné celku a sdílí mocenské nástroje, jako je parlament, armáda a zahraniční politika.

Sloučení více států pod vládu jednoho panovníka, ale státy si zachovávají vlastní autonomii v otázkách vnitřní spravedlnosti, politik a zákonů.

Sloučení menších státních útvarů do většího celku. Dochází k posílení svrchovanosti a centralizace moci.

Proces, kde se církevní majetek stává součástí světského státu. Souvisí se sekularizací církve a odlukou moci.

Vídeňský kongres roku 1815, který definoval uspořádání střední Evropy po zániku Svaté říše římské.

Pojem označující koncept, který by rozšířil Rakouskou říši o Česko, čímž by se stal z Rakušanů třetí velký národ v monarchii.

Masarykův text z roku 1918, který reflektuje dezintegraci Evropy po 1. světové válce a zdůrazňuje potřeby nové Evropy.

Představuje rozdělení Evropy na východní a západní po roce 1945.

Hranice mezi římskou říší a barbary, procházející podél Rýna a Dunaje.

Tradiční rozdělení Evropy na východ a západ, které je založené na odlišných strukturách rodin.

Proces, který v západní Evropě charakterizuje revolty a změny „zdola“, zatímco na východě se dějí reformy vedené „shora“.

Krátkodobé a částečné začlenění Čech do struktury Svaté říše římské.

Ferdinand II. Štýrský v roce 1627 zavedl nový způsob správy zemí habsburské monarchie. Tímto se panovník zbavil omezení, která mu dříve vnucovala Zemský sněm.

Přestože se Zemský Sněm v Čechách i po roce 1627 scházel, neměl reálnou moc. Panovník ovládal výkonnou i zákonodárnou moc, rozhodoval o daních a mnohdy nezávisle jmenoval i soudce.

Vláda habsburských panovníků v Čechách byla spíše absolutistickou monarchií nežli absolutním režimem. Zemský Sněm existoval a scházel se, ale jeho moc byla omezená. Habsburkové neměli tak silný centrální systém moci jako Francie.

Nová šlechta jmenovaná panovníkem za zásluhy byla často zahraniční a neměla žádné vazby na český národ. Postupem času si tyto rodiny vytvářely vazby k Českému království, ale ne k české etnicitě a jazyku. Čechům chyběla národní šlechta.

V 17. století probíhala v Čechách germá­­n­izace a p­­rovázelo ji šíření němčiny. To však neznamenalo, že by Habsburkové cílevědomě chtěli zničit český národ. Němčina byla používána jako oficiální jazyk administrativy, protože byl jednodušší než komun­­ik­­ovat ve 14 různých jazycích.

Vzdělávací systém v Čechách byl v rukou obcí. To vedlo k tomu, že se v českých obcích vyučovalo v češtině a v německých obcích v němčině. V česko-německých obcích rozhodoval starosta, který byl ob­yčejně Němec. Němci měli v obcích větší politický vliv.

Habsburská monarchie v 18. století čelila tlaku ze dvou stran: expanzi Osmanské říše a rivalitě s Francií.

V 18. století se spojili tradiční nepřátelé: Anglie a Prusko. Francie se proto aliančně spojila s Habsburky, což byl dočasný zvrat v tradičních aliancích.

Marie Terezie se stala panovnicí Habsburské monarchie v roce 1740. Její vláda je spojena s vrcholnou centralizací monarchie a posílením postavení panovníka.

Pragmatická sankce je dokument přijatý Habsburky v roce 1723, s cílem zajistit jednotu monarchie v případě, že by panovnická linie Habsburků vymřela. Zavádía právo na dědictví pro všechny potomky Habsburků, muže i ženy.

Náklady na války a udržování armády si vynutily od Marie Terezie zavedení důležitých reforem v oblasti financí a správy. Cílem bylo efektivnějším způsobem spravovat rozsáhlou monarchii.

V letech 1740-48 probíhala Válka o rakouské dědictví, kterou vedla mladá Marie Terezie proti velmocem, které odmítaly respektovat Pragmatickou sankci.

V roce 1741 se nechal Karel Albert, bavorský kurfiřt, korunovat českým králem V roce 1743 ale ztratil Prahu a Marie Terezie byla korunována královnou Čech. Válka skončila v roce 1748 podepsáním míru v Cáchách.

Válka o rakouské dědictví povede k ztrátě Slezska. Pruský král Fridrich II. Veliký obsadil Slezsko. Pro Habsburky to byl významný strategický a ekonomický úbytek.

Sedmiletá válka byla konflikt, ve kterém se Rakousko snažilo získat zpět Slezsko od Pruska. Válka trvala od roku 1756 do roku 1763. Během války se k Rakousku přidalo Rusko a Francie, zatímco Prusko se spojilo s Velkou Británií.

Rakousko bojovalo v Sedmileté válce proti prušskému království o Slezsko, které mu Prusko zabralo v první slezské válce. Rakousko se spojilo s Ruskem a Francií proti Prusku a jeho spojencům Velké Británii. Po skončení války Slezsko zůstalo v rukou Pruska a Rakousko utrpělo další územní ztrátu.

Během Sedmileté války se k Rakousku přidalo nově vzniklé Rusko, které se pod vedením caroviny Alžběty Petrovny aktivně zapojilo do boje proti Prusku. Rusko se snažilo oslabit mocenské postavení Pruska a rozšířit svůj vliv v Evropě.

Pruské království pod vedením Fridricha II.Vělikého se během Sedmileté války ocitlo v obtížné situaci. Počáteční úspěchy Pruska byly nahrazeny porážkami, jelikož se proti němu postavilo několik velmocí. Fridrich II. se snažil bojovat proti početní nadvládě Ruska, Rakouska a Francie.

Prusko dokázalo ubránit svá území a nakonec zvítězilo v Sedmileté válce. Fridrich II. se dokázal přizpůsobit měnícím se situacím a využil slabosti svých nepřátel. Pomohl mu i rozpad Ruska po smrti caroviny Alžběty a nástupu Petra III., který byl obdivovatelem Pruska.

Josef II. byl osvícený absolutista snažící se o reformy v Rakouském císařství. Jeho cílem bylo posílit státní správu, efektivněji vybírat daně, zlepšit životní úroveň obyvatel a vzdělanost. Josef II. prováděl reformy v oblasti justice, zdravotnictví, církve a státní správy.

Marie Terezie, císařovna Rakouského císařství, byla zastánkyní reformy. Snažila se reformovat státní správu, zjednodušit systém daní a zlepšit finanční situaci státu. Marie Terezie chtěla i vzdělanost a zdraví poddaných a zavedla reformy v oblasti zdravotnictví a vzdělání.

Rakouská armáda se po Sedmileté válce potýkala s problémy a byla oslabena. Byla to i důsledek ztráty Slezska. Josef II. se proto snažil o modernizaci armády a vylepšení jejích strategií.

Rakouský císař Josef II. se pokoušel o reformy, které měly zjednodušit systém daní a zlepšit jejich vybírání. Jeho cílem bylo získat více státních příjmů.

Marie Terezie provedla důležitou reformu v oblasti správy státu. Zavedla centralizovaný systém správy, kdy se moci soustředily do vídeňského centra, aby se efektivněji řídilo Rakouské císařství.

V rámci reformy správního zařízení zemí Koruny české, provedla Marie Terezie zrušení České dvorní kanceláře a Rakouské dvorní kanceláře. Tyto orgány měly zastaralý systém a byly nedostatečně efektivní.

Marie Terezie zavedla novou instituci nazývanou Directorium in publicis et cameralibus, která se zaměřovala na administraci a financování. Tímto oddělila exekutivní moc od judiciales.

Císařovna Marie Terezie zavedla reformu zemské správy. Zmínila jednotlivé zeme Koruny české do gubernií. Tyto guber. mály kolegiátní úřady a v jejich čele stál gubernátor.

Marie Terezie provedla reformu krajů. Do té doby byly pod kontrolu šlechty. Terezie změnila jejich status a udělala z nich státní úřady pod vlastním řízení.

Marie Terezie zavedla třístupňový systém státní správy. Zahrnoval kraje, zeme a centrálu ve Vídni. Tento systém fungoval až do roku 1848.