Starověký Egypt: Politický vývoj a podmínky

Řeka Nil byla pro egyptskou civilizaci klíčovým faktorem. Pravidelné záplavy přinášely úrodné bahno a zaručovaly bohatou úrodu.

Egypťané začínali svůj rok záplavami. Pokud se zpozdily nebo byly slabé, hrozil hladomor.

V Egyptě se nacházela poušť, která se místy přerušovala oázami, jako např. Fajjúmská oáza.

Egypťané dříve využívali jen přirozené záplavy, ale později zdokonalili zavlažovací systém a dosahovali až tří sklizní ročně.

Horní Egypt zahrnoval oblast na jihu, Dolní Egypt na severu u ústí Nilu.

Narmer sjednotil Horní a Dolní Egypt a stal se prvním faraónem.

Faraón byl považován za boha Hora na zemi. Měl absolutní moc a vlastnil veškerou půdu.

Vezír byl nejvyšší soudce, pokladník a pán nad stavebními projekty.

Období egyptské historie, během něhož se říše po rozpadu Staré říše konsolidovala a rozvíjela se kultura a infrastruktura.

Jeden z nejvýznamnějších faraonů Střední říše, který podrobil Núbii a založil dynastii dvanácté.

Oáza v Egyptské poušti, která se za Střední říše stala důležitou obilnicí a centrem zemědělské výroby.

Hlavní město Egypta v období Střední říše a později Nové říše, známé jako centrum kultu boha Amona.

Kmenové skupiny semitského původu, které vpadly do Egypta a ovládly ho v 16. století př. n. l.

Vrcholné období egyptské historie, kdy říše dosáhla největšího územního rozsahu a prosperity.

Královna Egypta za Nové říše, známá pro mírumilovnou vládu a velkou expedici do země Punt.

Faraon Nové říše, syn Hatšepsut, známý pro své vojenské výpravy a expanzi Egypta.

Byly to nádoby určené pro uložení vnitřních orgánů, které byly během mumifikace vyjmuty z těla.

V období kolem roku 1200 př. n. l. se Nová říše ocitla v ohrožení ze strany tzv. mořských národů. Tato událost znamenala konec Nové říše.

V antickém Egyptě byl důležitým zdrojem znalostí, které se využívaly v praxi, například v zemědělství.

Po zániku Nové říše se z Egypta stala země vlivu jiných mocností, nejprve Asyřanů a poté Peršanů.

Byla to horká komora, kde se mumifikované tělo sušilo a připravovalo na pohřeb.

V roce 332 př. n. l. dobyl Egypt Alexandr Makedonský. Po jeho smrti se na trůně usadila dynastie Ptolemajovců a Egypt vstoupil do období hellenistické kultury.

Jednalo se o zvláštní háček určený k vyjmutí mozku z lebky během mumifikace.

Kleopatra VII. byla poslední významnou vládkyní Egypta, která bojovala proti Římu a prohrála bitvu u Aktia v roce 30 př. n. l. Po této události se Egypt stal součástí Římské říše.

Potom, co byla těla mumifikována, byly uložena do sarkofágů a umístěna do hrobky.

Hieroglyfy byly obrázkové písmo, kde každý znak reprezentoval slovo.

Hieroglyfy se mohly psát zprava doleva, zleva doprava i shora dolů.

Egyptské písmo prošlo vývojem třemi fázemi: 1. hieroglyfy (obrázkové písmo), 2. hieratické písmo (jednodušší forma hieroglyfů), 3. démotické písmo (lidové písmo, obtížnější).

Egypťané věřili v posmrtný život a duši (Ka), která po smrti přebývala v těle. Aby se tělo zachovalo, používali mumifikaci.