Rusko v 19. a začátku 20. století

Revoluční události v Rusku v roce 1905, vyvolané porážkou v rusko-japonské válce a sociálními nepokoji.

Ruské zákonodárné shromáždění, zavedené po revoluci 1905. Měla omezená pravomoci.

Spor o kontrolu nad Balkánem a východním Středomořím, zejména související s úpadkem Osmanské říše a snahou národů o nezávislost.

Dvě války na Balkáně (1912-1913), spojené s rozpadem Osmanské říše a snahou o znovuzískání nezávislosti.

Zvýšení extrémních názorů a akcí v ruské společnosti, související s ekonomickými rozdíly a politickou nestabilitou.

Rusko v 19. a na počátku 20. století se vyznačovalo zaostalostí v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Panovala zde převaha zemědělství a pomalu se rozvíjel průmysl. Komunikace (dálnice, železnice) byla nedostatečná.

Po porážce v Krymské válce (1853-1856) carství zavedlo reformy zaměřené na modernizaci, jakož i zrušení nevolnictví v roce 1861. Tímto krokem se uvolnila pracovní síla a podpořila se industrializace a modernizace země.

Rusko usilovalo o rozšíření svého vlivu na Balkáně, což vedlo ke konfliktům s Osmanskou říší a později i s Rakouskem-Uherskem. Tato snaha se ukázala jako jedním z faktorů pro zvýšení politického napětí v Evropě.

Ruská revoluční skupina s cílem radikálně změnit státní systém. Snažili se o atentáty na císaře, aby uvolnili cestu pro revoluci a změnu politického systému.

Ruská konzervativní skupina, která zdůrazňovala a chránila tradiční slovanské hodnoty a kulturu. Snažili se udržet Rusko oddálené od západních trendů.

Carská dynastie, která vládla Ruskem od 17. století do roku 1917.

Válka mezi Ruskem a Japonskem o vliv na Dálném východě v letech 1904-1905. Rusko utrpělo porážku, což vedlo k vnitřní nestabilitě a revolučním tendencím.

Důležitá reforma v Rusku v roce 1861, která zrušila nevolnictví a uvolnila pracovní sílu, podnítila industrializaci, modernizaci a ekonomický rozvoj.