Romeo a Julie: Analýza díla

William Shakespeare: Romeo a Julie (1847)

• Literární druh je drama.
• Literární žánr je tragédie.
• Forma vyprávění využívá dramatickou formu, blankvers, dialog a monolog.
• Hlavní postavy zahrnují Romea Montague a Julii Capuletovou.
• Vystupují zde Romeo, Julie, Mercutio, Tybalt, chůva, Kapulet, Montek, Benvolio, Paris, otec Lorenzo/Vavřinec (mnich), kníže Eskalus, Merkucio, Baltazar a Petr.
• Julie je mladá, emotivní, odhodlaná a statečná dívka, ochotná vzdát se rodiny pro lásku. Vyznačuje se romantickým idealismem a zároveň praktickým uvažováním.
• Kompozice se skládá z 5 dějství: seznámení, svatba, svatební noc, předstírání smrti a tragický konec.
• Děj se odehrává během několika dní v období renesance (14.-16. století) v létě.
• Prostory zahrnují Veronu (Itálie), domy rodin, ulice města, hřbitov, náměstí, klášter a Juliinu ložnici.
• Atmosféra je plná napětí mezi rodinami a romantiky.
• Mezi podstatné motivy patří láska, nenávist, smrt, rodové spory, osud, mladická nerozvážnost a věrnost.
• Téma díla je tragická láska dvou mladých lidí v prostředí rodinného nepřátelství.
• Používá spisovnou češtinu s archaickými prvky a dialogy, monology a repliky.
• Drama nemá vypravěče a odehrává se prostřednictvím jednání a dialogů postav.
• Chorus (sbor) uvádí děj v prologu.
• Jazykové prostředky zahrnují metafory, přirovnání, básnický jazyk a kontrast mezi vznešeným a lidovým jazykem.
• Tropické a figurální prvky zahrnují oxymoron, metaforu a personifikaci.
• William Shakespeare (1564-1616) byl anglický dramatik a básník.
• Napsal 37 her a 154 sonetů.
• Pracoval jako herec a spolumajitel divadla Globe v Londýně.
• Mezi jeho další díla patří Hamlet, Macbeth, Král Lear, Sen noci svatojánské, Othello a Zkrocení zlé ženy.
• Dílo vychází z italské novely od Mattea Bandella a obohatil anglický jazyk.
• Zařazen do renesance a alžbětinského divadla.

Molière: Lakomec (1667)

• Literární druh je drama a žánr je komedie.
• Dílo je psáno v próze a má 5 dějství.
• Hlavní postavou je Harpagon (lakomec).
• Vystupují také Kleant (jeho syn), Eliška (jeho dcera), Valér, Mariana, Frosina (dohazovačka), Anselm, Jakub (kuchař a kočí), La Flèche (Kleantův sluha) a policejní komisař.
• Harpagon je chorobně lakomý, podezřívavý, nedůvěřivý, hrabivý a posedlý majetkem a penězi.
• Kompozice zahrnuje představení vztahů, Harpagonovy plány na svatby, přípravu večeře a krádež pokladnice, Harpagonův žal a odhalení identity.
• Děj se odehrává během jednoho dne v 17. století v Paříži.
• Prostředí tvoří Harpagonův dům s atmosférou napětí, podezřívání a strachu.
• Důležitými motivy jsou lakota, peníze, láska, intriky, pokrytectví a ziskuchtivost.
• Téma díla je kritika lakoty a jejího vlivu na mezilidské vztahy.
• Používají se dialogy, monology a poznámky stranou.
• Drama nemá vypravěče a zprostředkovává se jednáním a dialogy postav.
• Je zde kontrast mezi vznešeným a lidovým jazykem a komické prvky v řeči.
• Hyperbola zdůrazňuje Harpagonovu lakotu, ironie vytváří rozdíl mezi tím, co postavy říkají a co si myslí, a metafora srovnává pokladnici se srdcem.
• Jean-Baptiste Poquelin, známý jako Molière (1622-1673) napsal Lakomce.
• Byl francouzský herec, dramatik a ředitel divadelní společnosti.
• Založil moderní francouzskou komedii a často kritizoval společenské nešvary.
• Zařazen do klasicismu.

Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů (1745)

• Literární druh je drama a žánr je komedie dell'arte.
• Forma vyprávění využívá dramatickou formu, dialog a prózu, a skládá se ze 3 dějství.
• Truffaldino je hlavní postava (sluha).
• Mezi postavy patří Truffaldino, Pantalone dei Bisognosi, Clarice, Doktor Lombardi, Silvio, Beatrice Rasponi, Florindo Aretusi, Brighella a Smeraldina.
• Truffaldino je chytrý, vychytralý, ale prostoduchý sluha.
• Děj obsahuje představení, komplikace a rozuzlení.
• Děj se odehrává během jednoho dne v 18. století v Benátkách.
• Atmosféra je plná zmatku, nedorozumění a komických situací.
• Důležité motivy: identita, přestrojení, láska, nedorozumění, hlad a čest.
• Téma díla jsou komické situace z dvojí služby a záměny identit.
• Použití dialogů, monologů a poznámek stranou.
• Drama nemá vypravěče, děj se zprostředkovává dialogy postav.
• Používá se hovorový jazyk.
• Hyperbola přehání Truffaldinův hlad, ironie spočívá v kontrastu mezi tím, co postavy říkají a co diváci vědí.
• Carlo Goldoni (1707-1793) byl italský dramatik.
• Byl reformátora commedie dell'arte a snažil se o realističtější postavy.
• Žil v Benátkách a později v Paříži.
• Jeho hry pozorují charaktery a zvyklosti.
• Zařazen do commedie dell'arte a italského osvícenského divadlo.

Edgar Allan Poe: Havran (29.1.1845)

• Literární druh je lyricko-epická poezie a žánr baladická báseň.
• Používá 18 slok po 6 verších s pravidelným rytmem a rýmem (ABCBBB).
• Refrén „Nevermore“ (Nikdy víc) se objevuje na konci většiny slok.
• Lyrický subjekt a havran jsou hlavní postavy.
• Vystupují: Lyrický subjekt (vypravěč), Havran a Lenora (nepřímo).
• Lyrický subjekt je osamělý, zoufalý a truchlící muž po ztrátě své milované Lenory. Je vzdělaný, citlivý a postupně propadá zoufalství.
• Kompozice je chronologická s gradací napětí.
• Děj se odehrává o půlnoci v prosinci v neurčeném roce a trvá jednu noc.
• Studovna lyrického subjektu je prostorem, ponurá atmosféra, fiktivní a autentická.
• Motivy zahrnují smrt, ztrátu, truchlení, šílenství, temnotu.
• Téma díla: Nepřekonatelný smutek a žal nad ztrátou milované osoby.
• Používá monolog lyrického subjektu a dialog s havranem.
• Subjektivní a emocionální autorský styl.
• Archaismy a knižní výrazy navozují ponurou atmosféru, aliterace pro expresivitu a opakování refrénu pro gradaci.
• Personifikace a metafora.
• Stupňující se zoufalství lyrického subjektu a zvukomalba.
• Byl americký spisovatel, básník a literární kritik narozený v letech 1809-1849.
• Představitel romantismu a předchůdce symbolismu.
• Důraz se klade na detektivní žánr.
• Báseň se proslavila v roce 1845.
• Zařazený je mezi umělce romantické skupiny, gotického románu a americké literatury 19. století.

K.H. Mácha: Máj (1836)

• Literárním druhem díla Máj je lyricko-epika.
• Literární žánr udává lyrickoepická báseň.
• Básnická forma rozděluje báseň na 4 zpěvy a 2 intermezza.
• Používá se čtyřstopý jambický verš s různým schématem rýmu.
• Hlavní postavy jsou Vilém (vůdce loupežníků), Jarmila (Vilémova milá) a Hynek (lyrický autor).
• Vystupují zde i Vilémův otec, strážný, kat a poutník.
• Děj se odehrává od podvečera prvního máje do následujícího roku., přesněji řečeno v noci ze 30. dubna na 1. května.
• Místem děje je okolí jezera v Českém ráji, vězení a popraviště.
• Objevuje se romantická a tajemná atmosféra, kontrasty a tragický osud postav.
• Důležité motivy uvádí lásku, smrt, čas, přírodu, vinu, trest a existenci.
• Promluvy obsahují lyrický subjekt (autor), dialogy postav a vnitřní monology.
• Er-forma se v posledním zpěvu proměňuje v Hynka (alter ego autora).
• Subjektivní pohled a reflexivnost.
• Jazykové prostředky a funkce využívají archaismy a metafory.
• Oxymoron a personifikace.
• Epizeuxis (opakování).
• Karel Hynek Mácha byl český básník, prozaik a hlavní představitel romantismu (1810-1836).

K.J. Erben: Kytice (1861)

• Literární druh je lyrikoepika a žánr sbírka balad s pravidelným veršem, různým schématem rýmu a písňovou formou.
• Balady mají různé postavy (matky, děti, nadpřirozené bytosti).
• Balady jako Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Vodník, Vrba, Dceřina kletba, Zlatý kolovrat, Štědrý večer a Holoubek.
• Matka v „Polednici“ je zoufalá, podrážděná žena, která v návalu vzteku přivolá nadpřirozenou bytost a bojuje o život svého dítěte.
• Kompozice díla je tvořena sbírkou 13 balad a úvodní a závěrečná báseň Kytice a Věštkyně tvoří rámec.
• Čas je neurčitý a pohádkový, spojený s lidovými tradicemi.
• Prostor je český venkov s tajemnou atmosférou.
• Motiv: vina a trest se opakuje, mateřská láska.
• Er-forma i ich-forma.
• Objektivní vypravěč popisuje z vnějšku, ale v některých baladách existuje subjektivní pohled.
• Archaická slova. metafora a anafora zdůrazňují rytmizaci veršů.
• Sbírá literární romantismus.
• Další díla jsou: České pohádky, Prostonárodní české písně a říkadla

K. Havlíček Borovský: Král Lávra (1854)

• Literární druh je lyricko-epika a žánr satirická báseň.
• Forma vyprávění využívá pravidelný verš, čtyřstopý trochej, sdružený rým a er-formu.
• Hlavní postavy se řídí Králem Lávrou a Kukulínem.
• Děj se odehrává neurčitě, ale trvá několik let v Irském království.
• Král Lávra byl zdánlivě dobrosrdečný vladař který si nechává popravovat holiče aby utajil jeho tajemství (oslí uši).
• Irské království je prostorem tajemství.
• Používá se přímá řeč a hovorové výrazy.
• Autorova tvorba sleduje satiru a realismus.

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor (1836)

• Žánrem díla jsou satirické komedie psané ve formě dramatu.
• Hlavní postavy jsou Chlestakov a Hejtman.
• Odehrává se v malém provinčním městě v carském Rusku v 30. letech 19. století.
• Uděnost, maloměšťáctví a atmosféru strachu, pokrytectví a korupce.
• Účelem je odhalit nadměrné korupční podmínky a stav úřednictva v carském Rusku.
• Gradace napětí v podlézání úředníků má satirické účiny.
• Nikolaj Vasiljevič Gogol byl významný ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu.
• Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Mrtvé duše, Petrohradské povídky a Plášť.
• Byl členem kritického realismu a groteskního humoru.

R. L. Stevenson: Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda (1886)

• Literární druh je epika a žánr Sci-fi Novela a hororová gotická novela.
• Edward Hyde představuje temnotu a zlou stránku.
• Odehrává se ve viktoriánské Anglii.
• Využívá er-forma.
• Právník Gabriel John Utterson má prozkoumat podivného muže jménem Edward Hyde.
• Podivnost a zloba jsou silné literární prostředky kterými se příběh rozvíjí.
• Robert Louis Stevenson zdůrazňuje dobrodružství.

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ (1943)

• Literární druhem je epika s lyrickými prvky a filozofická pohádka.
• Hlavní postavy Malý princ a Pilot.
• Děj se odehrává v různých prostorech různých planetkách a země.
• Kniha zkoumá smysl života a osamělost.
• Antoine de Saint-Exupéry (1900-1944) byl francouzský spisovatel a letec.

Franz Kafka: Proměna (1915)

• Literární druh je epika, literární žánr groteskní surrealistická novela.
• Souvislosti s dílem (Němcem a avšak necítil se tak být.)
• Místo: V bytě Samsových v nejmenovaném městě.
• Pásmo vypravěče/ pásmo postav
• Subjekt umělecké - zobrazuje svoje nespokoje, neštěstí a životní zkušenosti
• Sám sebe s otcem
• Uknoconení příběhové bezněh a vchovne depresivno.

George Orwell: 1984 (1953)

• Literární druh je Epika a literárním žánrem je antiutopický, dystopický sci-fi román.
• Děj se odehrává v Londýně v Oceánii což je jeden ze tří superstátůa atmosféra je tísnivá, depresivní, plná strachu a kontroly
• Hlavní postavou je Winston Smith v er-formě.
• Popis stavu totalita, manipulace s historií, všudypřítomný dohled, nesvoboda.
• George Orwell, vlastním jménem Eric Arthur Blair, zkoumal politická témata.
• Děj se řadí mezi antiutopické literatury

George Orwell: Farma zvířat (1945)

• Literární druh: Epika.
• Literární žánr: Antiutopický román, alegorická bajka, satira.
• Hlavní postava: Prase Napoleon
• Motivy obsahují revoluci, korupci, kontrolu.
• Vykresluje zkažené komunistické ideály.
• George Orwell, spisovatel, a satirizuje stalinský režimu.

Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita (1953)

• Literární druh Epika a žánr Antiutopický sci-fi román.
• Odehrává se v nejmenovaném americkém městě v technologicky vyspělé společnosti s atmosféru setilní povrchnosti.
• Motivy: cenzura knih, a vize je společnosti.
• Autor díla Ray Bradbury (1920-2012), americký spisovatel, je autorem děl jako Marťanská kronika
• Kniha odráží nacistick=oou palení knih.

J. D. Salinger: Kdo chytá v žitě (1951)

• Literární druh: Epika, román dospívání
• Hlavní postava: Holden Caulfield
• Vyprávěcí forma: Ich-forma
• Cílová skupina je mládež a román má kultovní status mezi mladými čtenáři