Racionalismus a René Descartes

Gnoseologický směr, který považuje lidský rozum za jediný spolehlivý zdroj poznání.

Francouzský filozof a matematik, který se snažil najít nesporné pravdy pomocí rozumu.

Descartovo dílo, které kritizuje stávající vědecké metody a formuluje filozofii založenou na nesporných rozumových axiomech.

Nauka o poznání.

Podle Platóna je matematika nejvyšším stupněm lidského poznání.

Systematické pochybování o všem, abys zjistil nezaměnitelnou pravdu. Podle Descarta nelze důvěřovat smyslovému ani rozumovému poznání.

Descartovo základní tvrzení: 'Myslím, tedy jsem'. Jediná pravda, které lze podle Descarta bezpochyby věřit.

Ideje, které existují v duši nezávisle na vnějších podnětech, jako například já, geometrické axiomy nebo Bůh.

Descartovo filozofické pojetí, které rozlišuje dvě různé substance: hmotu (res extensa) a ducha (res cogitans).

Descartes tvrdil, že zvířata nemají ducha a jsou pouhými stroji, reagujícími automaticky na podněty.

Silné emoce a vášně, které by se podle Descarta měly ovládat rozumem a vůlí, protože brání jasnému usuzování.

Otázka vzájemného působení těla a mysli, kterou se Descartes snažil vyřešit tím, že hledal bod, kde se tyto dvě substance spojují.

Pro Descartes šišinka (epifýza) sloužila jako místo, kde se tělo a duše setkávají a vzájemně ovlivňují.

Vnitřní projevy duševního života, jako jsou emoce, vášně a city. Lze je vyložit ze tří základních - liší se idejemi či předmětem, s nimiž se pojí.

Silné a intenzivní afekty, spojené s poživačností, opilstvím, smyslností, lakotou a ctižádostí.

Možnost zvolit si, co dělat, ale s respektem k nutnosti. Svoboda není absolutní, ale v přijetí nutných věcí.

Filozofické pojetí, kde svět je součástí Boha. Všechno je Bohem. Bůh zahrnuje a prostupuje vesmír, ale existuje i mimo něj.

Podle monistického paralelismu jsou duše a tělo dvě stránky téže podstaty. Jsou propojené a ovlivňují se navzájem.

Bůh předem nastavil harmonii světa, takže monády mezi sebou neinteragují, ačkoliv to vypadá, že ano. Existuje pouze iluze.

Souběžnost psychických a tělesných procesů, které probíhají bez vlivu na sebe navzájem.

Spis, který ospravedlňuje Boha. Leibnitz tvrdí, že Bůh je naprosto dobrý a stvořil svět, aby byl nejlepší, jaký se stvořit dal.

Voltaire kritizuje Leibnizovo tvrzení o nejlepším možném světě v díle Candide, protože svět je plný utrpení a nerovností.

Spinoza byl vyhnán ze své židovské komunity kvůli svým ateistickým názorům a kritice židovského náboženství.

Spinoza kritizoval doslovné chápání Bible a argumentoval pro historicko-kritický přístup k jejím textům.

Spinoza tvrdil, že existuje jen jedna základní substance, z níž se skládá jak duchovní tak hmotný svět.

Spinoza definoval Boha jako přírodu, univerzální sílu, která se projevuje ve všech projevech reality.

Spinoza věřil, že svět je částí Boha, ale existuje i část Boha, která je mimo svět.

Spinoza popsal duši a tělo jako dvě stránky téže substance, které úzce souvisí a vzájemně se ovlivňují.

Spinoza popsal duševní a tělesné procesy jako dvě stránky téže mince, které probíhají paralelně.

Spinozovo dílo, které se zabývá náboženskou tolerancí. Argumentuje pro oddělení náboženství a politiky.

Spinoza definoval afekty jako základní lidské motivy, které se dělí na radost, smutek a touhu. Vnímal je neutrálně.

Spinoza tvrdil, že lidská motivace zahrnuje nejen touhu po sebezachování, ale také touhu po zdokonalení sebe sama.

Racionalismus je gnoseologický směr, který považuje lidský rozum za jediný spolehlivý zdroj poznání. To znamená, že věří, že pravdu můžeme poznat jen pomocí logického myšlení, bez nutnosti opírat se o smyslovou zkušenost.

Praotcem všech racionalistických koncepcí je Platón, který zdůrazňoval roli rozumu a matematiky jako nejvyšší vědy. Jeho myšlenky inspirovaly pozdější racionalistické filozofy.

René Descartes byl francouzský filozof a matematik, který žil v 17. století. Byl známý svým snažením o nalezení nesporných pravd pomocí rozumu. Jeho nejslavnějším dílem je "Rozprava o metodě", kde kriticky zpochybňuje stávající vědecké metody a formuluje filozofii založenou na nesporných rozumových axiomech.

"Cogito ergo sum" je Descartovo základní tvrzení, které znamená "Myslím, tedy jsem". Descartes věřil, že tato myšlenka je jediná, o níž se dá s jistotou říct, že je pravdivá, protože samotné myšlení dokazuje existenci myslícího subjektu.

Metodická skepse je systématiký postoj pochybování o všem, aby se zjistil nezaměnitelná pravda. Descartes se touto metodou snažil odhalit nepopiratelné pravdy, které by se nedaly zpochybnit. Metodická skepse spočívá v systematickém odmítnutí všech domněnek a přesvědčení, které nejsou bezpečné a jisté. Důležitá je zde myšlenka, že nelze důvěřovat smyslovému ani rozumovému poznání, protože i lidský rozum je náchylný k omylům.

Descartes věří, že existují dvě odlišné substance: duch (res cogitans) a hmota (res extensa). Duch je nehmotný a myšlenkový, hmota je rozlehlá a materiální.

Podle Descarta je šišinka jediná nepárová část těla a představuje místo, kde se tělo a duše spojují a vzájemně ovlivňují.

Tento koncept popisuje tělo a mysl jako dva hodinové stroje, které Bůh natahuje a seřizuje. Nemá zde místo kauzální vztah, jelikož Bůh na začátku vše uspořádal a seřídil tak, aby vše fungovalo v harmonii.

Tvrdí, že k vzájemnému působení mezi duší a tělem dochází pouze zřídka (okazionálně) díky Božímu zásahu. Bůh je ten, kdo zprostředkovává interakci.

Descartes vnímá silné afekty (emoce, vášně) jako škodlivé a nutí je ovládat rozumem a vůlí, protože nám znemožňují jasné usuzování.

Nizozemský myslitel sefardského původu, který se proslavil svými racionalistickými myšlenkami a kritikou bible.

Spinozovo dílo, které se zabývá náboženskou tolerancí, oddělením náboženství a politiky a kritikou náboženského fanatismu.

Filozofické pojetí, které tvrdí, že existuje pouze jedna základní substance. U Spinozy je touto substancí Bůh, příroda.

Spinozovo tvrzení, že Bůh je totožný s přírodou, s celou existencí.

Spinozova teorie, která tvrdí, že duševní a tělesné procesy probíhají paralelně, bez vzájemného ovlivňování, protože jsou dvěma projevy téže podstaty.

Spinozova myšlenka, že lidská motivace zahrnuje vedle touhy po sebezachování i touhu po zdokonalení sebe sama.

Spinozovo dílo, ve kterém prezentuje svůj filozofický monismus a teorii emocí.

Spinozovo pojetí Bible, které tvrdí, že ji nemůžeme brát doslova, ale je potřeba ji vykládat historicko-kritickým pohledem.

Afekty se dělí do tří základních typů: vášně spojené s předměty, emoce spojené s předměty a ..?

Základní myšlenka, že existuje jen jedna substance, která se projevuje různě.

Nejsou dva oddělené entity, ale různé projevy téže substance.

Nejsnáze se dá pozorovat u afektů, které se projevují jak duševně, tak tělesně.

Základní jednotka reality, duchovní a ohraničená - mikrokosmos.

Názor, že vrozené ideje jsou přítomny v duši v implicitní formě.

Názor, že duši jsou vrozené myšlenky a ideje.

Zavedení nevědomí do filozofie - nejnižší monády jsou bez sebeuvědomění.

Leibniz věřil, že existuje předurčená harmonie, monády se navzájem neovlivňují, i když to tak vypadá.

Spis, který ospravedlňuje Boha, ale otvírá otázku, jestli je opravdu vněmocný...