Psychologie kapitola o neuronech a synapsích

Obor psychologie, který zkoumá biologické základy chování a psychických procesů.

Od starověkých filosofů po současné neurovědy, sleduje vývoj chápání vztahu mezi mozkem a psychikou.

Vědci, kteří zkoumali vztah mezi mozkem a chováním experimentálně.

Nápad, že různé funkce mozku jsou lokalizované v specifických oblastech.

Postupný vývoj organismů s časem, řízený přirozeným výběrem.

Teorie, která vysvětluje evoluci jako proces, kde přežívají a rozmnožují se organismy s nejvhodnějšími vlastnostmi.

Studium role genů v chování a psychických vlastnostech.

Výsledky genetických studií, které byly opakovaně prokázány v různých populacích.

Evoluční teorie Jean-Baptista Lamarcka, která předpokládá, že organismy získávají v průběhu života „zkušenosti“, jež pak dědí jejich potomci. Příkladem je představa, že žirafy si vyvinuly dlouhé krky snahou dosahovat na vyšší listy.

Koncept Lamarckovy teorie, podle kterého se znaky získané během života organismu dědí jeho potomkům. Dnes se ví, že tento koncept není správný.

Období v historii vědy před rokem 1859 (zveřejnění Darwinovy knihy "O původu druhů"), kdy se vědci zabývali transformací životních forem, ale bez ucelené teorie.

Základní princip evoluce, kde se jedinci s výhodnějšími vlastnostmi lépe reprodukují a předávají tyto vlastnosti dalším generacím.

Proces vývoje fyzických a psychických vlastností, které pomáhají organismu přežít v daném prostředí.

Výzvy, které čelili naši předkové v prostředí, k jejichž řešení se vyvinuly psychické vlastnosti.

Zlomové okamžiky v rozvoji vnímání evoluce, od předdarwinovského období po Darwinovu teorii.

Podobnosti v anatomické struktuře různých organismů (např. pět prstů u lidí, šimpanzů a orangutanů) naznačují společný původ.

Existují dva hlavní typy mozkových buněk: neurony a gliové buňky. Neurony zajišťují přenos nervových impulsů, zatímco gliové buňky poskytují podporu a ochranu neuronů.

Neuron je specializovaná buňka, která přenáší elektrické a chemické signály v nervovém systému. Je zodpovědný za komunikaci mezi různými částmi mozku a těla.

Synapse je spoj (mezera) mezi dvěma neurony, kde se přenáší nervový signál z jednoho neuronu na druhý. Tento přenos probíhá chemicky pomocí neurotransmiterů.

Akční potenciál je krátká, dočasná změna elektrického potenciálu na buněčné membráně neuronů. Je to 'vlna' energie, která se šíří po neuronu a umožňuje přenos signálů na velké vzdálenosti.

Klidový membránový potenciál je stabilní, záporný náboj uvnitř neuronu v klidovém stavu. Změna tohoto náboje spouští akční potenciál.

Dendrity jsou větve neuronů, které přijímají nervové signály, zatímco axony je vysílají dále. Dendrity 'poslouchají', axony 'mluví'.

Gliové buňky jsou podpůrné buňky v nervové tkáni. Podporují, chrání neurony a provádějí různé funkce, jako je tvorba myelinu.

Neurogeneze je proces tvorby nových neuronů. V dospělosti probíhá v omezeném rozsahu, ale je důležitá pro učení a paměť.

Základní stavební jednotka neuronální soustavy, specializovaná buňka, která přijímá, zpracovává a přenáší signály.

Pomocné buňky v neuronální soustavě, které poskytují podporu, ochranu a výživu neuronům.

Rozvětvená část neuronu, která přijímá signály z jiných neuronů.

Dlouhý, vláknitý výběžek neuronu, který vede signál z těla neuronu k dalším buňkám.

Místo spojení mezi dvěma neurony, kde se přenáší signál.

Chemická látka, která se uvolňuje z presynaptického neuronu a přenáší signál na postsynaptický neuron.

Neurotransmiter, který hraje důležitou roli v pocitech odměny, motivace, učení a pohybu.

Spánek je přirozený stav sníženého vědomí a smyslové aktivity, který se opakuje cyklicky v reakci na potřebu odpočinku a obnovy organismu.

Spánek plní důležité funkce pro zdraví organismu, jako například fyzická obnova, zpracování kognitivních funkcí, regulace emocí a posilování imunitního systému.

Spánek NREM (non-rapid eye movement) je fáze spánku, která se dělí na několik stupňů a je charakterizována pomalou mozkovou aktivitou a sníženou svalovou aktivitou.

Spánek REM (rapid eye movement) je fáze spánku charakterizovaná rychlými pohyby očí, aktivním mozkem a svalovou ochablostí.

Hypotalamus je ústřední centrum pro regulaci spánku a bdění. Obsahuje jádra, která řídí různé aspekty spánkového cyklu.

Epifýza vylučuje melatonin, hormon, který signalizuje nadcházející a udržení probíhajícího spánku.

Mozkový kmen hraje důležitou roli v modulaci spánku a bdění, reguluje přechody mezi jednotlivými fázemi spánku a koordinuje reakce na vnější podněty.

Retikulární aktivační systém (RAS) v mozkovém kmeni je důležitý pro regulaci bdělosti a vzruchu, a tím ovlivňuje přechod mezi spánkem a bděním.

Tři vrstvy blan, které obklopují mozek a míchu a chrání je před poškozením.

Čirá tekutina, která cirkuluje v mozkových komorách a kolem mozku a míchy, chrání je před nárazy a reguluje tlak.

Bariéra, která chrání mozek a míchu před škodlivými látkami z krve.

Součást CNS umístěná v páteři, která zprostředkovává spojení mezi mozkem a zbytkem těla.

Kořeny, které přenášejí senzorické informace do míchy.

Kořeny, které přenášejí motorické signály z míchy do svalů.

Vnitřní část míchy, kde se nacházejí těla neuronů a dendrity.

Vnější část míchy, která obsahuje axony neuronů, je zodpovědná za přenos informací.