Pedosféra

Pedosféra (půdní obal Země)

• Pedosféra je tvořena zvětralinovým pláštěm, z něhož vzniká půda.
• Slovo pedosféra pochází z řeckého "pedon" = půda.
• Vznik půdy je složitý proces ovlivněný půdotvornými činiteli (např. zvětráváním minerálů a hornin).
• Pedogeografie studuje půdy.
• Půda je pro život na Zemi zásadní, obnovitelný (ale zranitelný) zdroj.
• Lidská činnost půdu rychle ničí (rychleji než se tvoří nová).
• Vznik 1 cm půdy trvá zhruba 100 let.

Složení půdy

• Neživá složka: anorganické látky (zvětralá hornina, voda, vzduch) a organické látky (humus – rozkládající se zbytky organismů).
• Živá složka: půdní organismy (edafon), kořeny rostlin, houby, plísně, kvasinky, bakterie, hmyz, obratlovci.
• V 1 kg zdravé půdy žije více organismů, než je lidí na Zemi.
• Půdní edafon: společenstvo organismů žijících v půdě.

Vznik půdy

• Půda vzniká zvětráváním povrchové vrstvy litosféry.
• Proces probíhá vlivem půdotvorných činitelů na mateční horninu.
• Půdotvorní činitelé: matečná hornina, podnebí, georeliéf (terén), povrchová a podpovrchová voda, půdní organismy, čas a člověk.
• Pedogeneze = proces vzniku půdy.

Matečná hornina (substrát)

• Matečná hornina svým složením ovlivňuje chemické složení půdy a tím i množství živin (P, K, Ca, Mg).
• Pískovce špatně zvětrávají a tvoří tenké půdy.
• Sopečné horniny tvoří mnoho jílovitých minerálů a látek pro vegetaci.
• Živinami bohaté půdy vznikají na spraších a vápnitých jílech.
• Kyselou reakci mají půdy ze žuly a pískovce ve vlhkém prostředí.
• Zásaditou reakci mají půdy z vápenců, vápnitých jílů a spraší.
• Matečná hornina ovlivňuje i zrnitost půdy.
• Jílovité horniny tvoří jílovité půdy.
• Pískovce, žuly, ruly tvoří hlinité a písčité půdy.
• Štěrk a slepenec tvoří kamenité půdy.

Klima

• V teplých oblastech je zvětrávání intenzivní.
• Vznikají mocné, červené půdy s malým obsahem humusu.
• Vlhké podnebí způsobuje vyluhování živin.
• Tropické půdy se rychle vyčerpávají.
• V oblastech s vyšším výparem dochází k obohacení půdy na povrchu.
• Neúrodnější půdy se nachází ve středním klimatickém pásu.
• V ČR jsou kvalitní půdy.

Utváření terénu (georeliéf)

• Plynulý vývoj půdy probíhá v rovinách.
• Na svazích je půda mělká, málo zadržuje vodu a dochází k odnosu svrchní vrstvy.
• Na úpatí svahů bývá půda překryta usazeninami.
• Terasovitá úprava polí brání erozi.
• V údolích řek jsou mocné, úrodné půdy.

Podzemní voda

• Pokud je hladina podzemní vody blízko povrchu, je půda nasycená vodou.
• Nedostatek vzduchu v takové půdě vytváří sloučeniny, které zhoršují její vlastnosti.

Život

• Rostliny, živočichové a mikroorganismy přispívají ke vzniku půdy.
• Mikroorganismy: vážou vzdušný dusík, uvolňují oxid uhličitý, zpracovávají fosforečnany, tvoří slizovité látky (tmelí částice a brání erozi), obohacují půdu o humus.

Čas

• Mladé půdy jsou tenké, staré jsou hluboké a mají výrazné horizonty.

Člověk

• Činností člověka se mění vlastnosti půdy (např. hnojením, meliorací, zástavbou, těžbou surovin). Obdělávané půdy bez porostu jsou náchylné k odplavování.

Vlastnosti půdy

• Půdy se liší vlastnostmi a dělí se podle zrnitosti:
  • písčité (lehké)
  • hlinité (střední)
  • jílovité (těžké).
• Mezi základními druhy existují přechody: písčitohlinité, jílovitohlinité.
• Důležité vlastnosti jsou dále struktura (schopnost shlukovat se v hrudky) a pórovitost (přístup vody a vzduchu).

Půdní druhy

• Písčitá (lehká) půda: obsahuje hodně vzduchu, snadno vysychá, živiny se vyplavují.
• Hlinitá (středně těžká) půda: dobře propustná pro vodu i vzduch, nejlépe obdělávatelná, nejúrodnější.
• Jílovitá (těžká) půda: špatně propustná pro vodu i vzduch, neúrodná, mazlavá, obtížně obdělávatelná.

Půdní horizonty

• Pedogeneze probíhá od povrchu do hloubky nestejně rychle a účinně.
• V sypké zvětralině vznikají odlišné polohy = půdní horizonty, které tvoří půdní profil.
• Nejsvrchnější poloha: humusový horizont (bohatý na humus).
• Pod ním: vyluhovaný horizont (prostupující voda splavuje nerostné látky do obohaceného horizontu).

Půdní typy

• Černozemě: velmi úrodné půdy, hlavně v nížinách, černá barva je způsobena humusem, často na spraších.
• Hnědozemě: sousedí s černozeměmi, ve vyšších polohách s vlhkým podnebím, mírně kyselé, úrodné.
• Hnědé půdy: nejrozšířenější v ČR, středně těžké, v různých nadmořských výškách s mírně teplým a vlhkým podnebím, málo živin a kyselá reakce (musí se hnojit).
• Podzoly: méně úrodné, kyselé půdy, ve vyšších polohách, horské polohy nad 800 m pod smrkovými lesy.
• Vápenité půdy (např. rendziny): na vápencích, zásaditá reakce.
• Nivní půdy: na štěrkovitých, písčitých a jílovitých naplaveninách v údolích řek, vysoká hladina podzemní vody – zamokřené, zúrodnění – snížením hladiny vody.

Ohrožení půdy

• Plošná a hloubková eroze.
• Znečištění a kyselé deště.
• Používání těžké mechanizace a výstavba.
• Nadměrné používání hnojiv a chemizace.