Mikroekonomie a Makroekonomie

Mikroekonomie se zabývá rozhodováním jednotlivých ekonomických subjektů, jako jsou firmy a spotřebitelé a pomáhá finančním manažerům lépe pochopit trh, cenotvorbu a dostupnost zdrojů.

Vyjadřuje množství zboží či služeb, které jsou spotřebitelé ochotni a schopni koupit za různé ceny, pokud ostatní faktory zůstávají konstantní. Zákon poptávky popisuje nepřímý vztah mezi cenou a poptávaným množstvím - při nižší ceně roste poptávané množství.

Znázorňuje závislost poptávaného množství na ceně a je obvykle klesající.

Vyjadřuje množství zboží či služeb, které jsou výrobci ochotni a schopni prodat za různé ceny, pokud ostatní faktory zůstanou konstantní. Zákon nabídky popisuje přímý vztah mezi cenou a nabízeným množstvím - vyšší cena motivuje výrobce k nabídnutí většího množství.

Znázorňuje závislost nabízeného množství na ceně, obvykle stoupá.

Je dosažena v bodě, kde se poptávka a nabídka protínají, což určuje rovnovážnou cenu.

Rovnovážný bod na trhu, kde poptávané množství zboží se rovná nabízenému množství. Na trhu není žádný přebytek ani nedostatek.

Výsledkem je nadbytek zboží. To tlačí cenu dolů směrem k rovnováze.

Vzniká nedostatek zboží. To tlačí cenu nahoru směrem k rovnováze.

Zvyšuje se nabídka zboží (posun nabídkové křivky doprava), což snižuje rovnovážnou cenu.

Klesá poptávka po zboží (posun poptávkové křivky doleva), což snižuje rovnovážnou cenu.

Hodnota veškeré finální produkce vyrobené v daném státě v určitém časovém období, bez ohledu na zemi původu výrobních faktorů.

Hodnota veškeré finální produkce vyrobené výrobními faktory náležícími danému státu, bez ohledu na to, kde působily.

Měření produkce v běžných cenách daného období. Neodráží skutečné množství produkce kvůli možným změnám cen.

Měření produkce v cenách jednoho vybraného období, čímž se eliminuje vliv inflace. Odráží pouze změnu vyráběného množství.

Změna v reálném HDP, udává se v procentech meziročně. Ukazuje, jak se ekonomika zvětšuje nebo zmenšuje.

Součet všech výdajů na finální produkty. Měří agregátní poptávku.

Součet všech důchodů z výroby produktů. Každý výdaj je zároveň důchodem někoho jiného.

Součet přidaných hodnot v jednotlivých fázích výroby. Měří hodnotu přidanou v každé fázi výroby.

Zvyšování cenové hladiny v čase, což vede k poklesu kupní síly měny. Znamená, že za danou měnu nelze koupit tolik věcí jako dříve.

Zvýšení úrokových sazeb v zemi vede k růstu atraktivity investic do dané měny, což zvyšuje poptávku po ní a posiluje tak její hodnotu vůči dalším měnám.

Změny v daňové zátěži mohou ovlivnit ekonomický růst a atraktivitu investic, což indirektně má vliv na kurz měny. Například zvýšení daní může snížit zisky firem a vést k oslabení měny.

Neekonomické faktory, jako jsou politická nestabilita, války, občanské nepokoje nebo přírodní katastrofy, mohou negativně ovlivnit investice, růst a v důsledku toho i kurz měny.

Indikátory, které se pohybují ve stejném směru jako hospodářský cyklus, ale v předstihu, např. objednávky strojního zařízení.

Odrážejí aktuální stav hospodářského cyklu. Například průmyslová produkce.

Potvrzují vývoj s určitým zpožděním a jsou důležité pro analýzu ekonomických vztahů. Například změny CPI.

Odvětví, jejichž zisky a tržby se pohybují v souladu s hospodářským cyklem. Například stavebnictví.

Odvětví, která nejsou přímo ovlivněna hospodářským cyklem. Například potravinářský průmysl.

Míra inflace se vypočítá jako poměr změny spotřebitelských cen v běžném období oproti základním období. Zohledňuje váhy jednotlivých položek v spotřebním koši.

Spotřební koš reprezentuje běžné nákupy domácností a je tvořen z více než 1000 položek. Váhy jednotlivých položek se aktualizují každé dva roky a odrážejí jejich důležitost pro spotřebitele.

Deflátor HDP je cenový index, který se používá k měření inflace v celé ekonomice. Vypočítá se jako poměr HDP v běžných a stálých cenách.

Cenový index, který sleduje ceny, které výrobci platí za suroviny a dodávky. Často předpovídá budoucí změny v CPI, protože reaguje na změny v nákladech výrobců dříve, než se projeví u spotřebitelů.

Klasický případ inflace, kdy ceny zboží a služeb skutečně rostou.

Ceny by měly růst, ale kvůli regulacím nebo jiným zásahům zůstávají nízké. Typická pro ekonomiky s cenovými regulacemi, kde poptávka převyšuje nabídku.

Míra inflace je relativně nízká, jednociferná.

Inflace dosahuje vyšších hodnot, dvou až trojciferné úrovně, což způsobuje problémy v hospodářství.

Extrémní forma inflace, při které se rozpadá peněžní systém a lidé se uchylují k barteru.

Označuje stav, kdy lidé, kteří nepracují, ale aktivně hledají práci a jsou připraveni ji přijmout, nejsou schopni najít zaměstnání.

Procento pracovní síly, které je nezaměstnané. Vychází z poměru počtu nezaměstnaných k počtu ekonomicky aktivních osob.

Zahrnuje ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tedy lidi, kteří pracují, a lidi, kteří nepracují, ale aktivně hledají práci.

Hranice přirozené nezaměstnanosti je míra nezaměstnanosti, která je vnímána jako únosná a nezpůsobuje výrazné problémy v ekonomice.

Existuje inverzní vztah mezi úrovní úrokových sazeb a cenou dluhopisů. Růst úrokových sazeb snižuje cenu již emitovaných dluhopisů.

Pozitivní očekávání hospodářského růstu zvyšují akciové kurzy díky očekávanému nárůstu zisků firem.

Růst inflace snižuje reálnou hodnotu zisků a dividend, což negativně ovlivňuje akciové kurzy.

Vysoká inflace zvyšuje úrokové sazby, což zvyšuje náklady na úvěry pro firmy.