Mezopotámie a její historie

Území mezi řekami Eufrat a Tigris.

Dvě nejvýznamnější řeky v Mezopotámii.

První známé obyvatelstvo Mezopotámie.

Nezávislá města s vlastním vládcem a spíše zemědělským zázemím.

Hospodářský systém, kde hrály klíčovou roli chrámy.

První známá forma psaní z Mezopotámie.

Oblast s úrodnou půdou, důležitá pro vývoj starověkých civilizací.

Město s největším vlivem v Mezopotámii.

Semitský vládce v Kiši, který se zmocnil vlády a vytvořil centralizovaný stát Akkad po ovládnutí Sumeru.

Stát založený Sargónem, sjednocený, s centrální vládou a stálým vojskem.

Město Nippur bylo hlavním náboženským centrem, kde byli kněží důležití pro hegemona Sumeru.

Dělí se na tři epochy: staroasyrská, středasyrská a novoasyrská.

Poslední epocha Asyrské říše, známá územním rozmachem a vojenskými vítězstvími.

Královská knihovna v Ninive, která shromažďovala asi 25 000 hliněných tabulek; důležitá pro literární a historické poznatky.

Asyrský král, který zvítězil v bojích o trůn a následně dobyl Babylon.

Asyrská říše se zabývala obchodními styky s Malou Asií, kde založovala obchodní kolonie.

Starověká říše v Mezopotámii, která se rozvíjela v různých etapách a proslula zejména v období starobabylonské říše (19.-16. stol. př. n. l.) pod vládou krále Chammurapiho.

Významný král starobabylonské říše, který vládl v 18. století př. n. l. a proslavil se tvorbou prvního písemného zákoníku, který reguloval život obyvatel a zavedl všeobecné platidlo – stříbro.

První písemný zákoník z Mezopotámie, který vycházel ze starších zákonů (sumerských a akkadských) a reguloval život obyvatel v oblasti veřejného pořádku, rodinných a dědických záležitostí, manželství atd. Zabýval se i trestáním a princip „oko za oko, zub za zub“ byl hlavním nástrojem.

Indoevropané, kteří se usadili v Malé Asii během 3.-2. tis. př. n. l. a vytvořili mocnou říši v 17. století př. n. l. se centrem v Chattuši. Jejich písmo bylo rozluštěno českým lingvistou Bedřichem Hrozným.

První etapa babylonské říše (19.-16. stol. př. n. l.).

Druhá etapa babylonské říše (1500-1000 př. n. l.)

Třetí etapa babylonské říše (625-539 př. n. l.).

Hlavní město Chetitů.

Původně sloužilo pouze k úředním záznamům. Literární památky se objevily až po několika staletích.

Hymny, modlitby, zaříkání, nářky, báje (mýty) a pověsti, eposy.

Nejstarší známý epos, pochází z Mezopotámie.

Zvládnutí klínového písma vyžadovalo několikaleté studium. Existovaly chrámové a světské písařské školy.

Sumerština, akkadština, asyrský a babylonský dialekt. Vznikaly dvoj- a trojjazyčné slovníky.

Desetinná i šedesátinná soustava, sčítání, odčítání, násobení, dělení, znalost mocnin, odmocnin, zlomků a rovnic. Výpočty plochy a objemu.

Sluneční a vodní hodiny. Určili délku roku (354 dní), měsíců (12 s 29 nebo 30 dny). Vkládali přestupný měsíc.

Znali ekliptiku Slunce, oběžnou dráhu Měsíce. Uměli předpovědět zatmění Slunce.

Chaldejský král a vládce Novobabylonské říše (605-562 př. n. l.). Známý pro své vojenské vítězství, dobytí Jeruzaléma a přestavbu Babylonu.

Jedno ze Sedmi divů světa, postavené v Babylonu. Legendárně sloužily k uspokojení královniny touhy po zeleni.

Slavná brána v Babylonu, ozdobená barevnými reliéfy znázorňujícími mytické bytosti. Dnes existuje její rekonstrukce v Berlíně.

Náboženství, ve kterém se uctívá více bohů. Typické pro starověký svět.

Tři hlavní bohy v Mezopotámii. An - bůh nebe, Enlil - bůh země a Enki - bůh vody a moudrosti.