DSSE 16-25

Metternich se stal rakouským ministrem zahraničí. V roce 1809 Rakousko válčilo s Francií. Po prohře byla snaha o spojenectví s Francií k zajištění míru.

Sňatek Marie Luisy, dcery rakouského císaře Františka I., s Napoleonem. Rakousko se tak stalo na dva roky spojencem Francie.

Napoleonova invaze do Ruska v roce 1812. Rakousko a Prusko poskytly vojska, ale s instrukcí vyhýbat se bojovým akcím.

Bitva u Borodina, kde se Rusové stáhli hluboko do země, aby se vyhnuli přímému boji a zneužili zimu k porážce Napoleona.

Po porážce u Lipska se Napoleon musel vzdát a byl deportován na ostrov Elba.

Vídeňský kongres se konal po Napoleonovi pádu. Cílem bylo obnovit starý politický a teritoriální řád po staletí a Francouzské revoluci.

Metternich byl hlavním architektem Vídeňského kongresu. Snažil se obnovit starý řád a prosadit Rakouské zájmy.

Napoleon z Elby utekl a znovu získal moc na krátkou dobu, ale spojenecká vojska ho porazila u Waterloo.

Napoleon se po prohře v bitvě u Waterloo uchýlil do exilu na ostrov Svatá Helena, kde později zemřel. Jeho ostatky byly převezeny do Invalidovny v Paříži.

100denní císařství znamená období, kdy Napoleon Bonaparte po svém útěku z exilu na ostrově Elba krátce znovu získal moc ve Francii.

Po Vídeňském kongresu se Francie stala partnerem v tzv. koncertu velmocí, což přineslo do Evropy období míru.

Po Vídeňském kongresu se Francie vrátila k monarchii a na trůn se vrátili Bourbonci.

Červencová revoluce v roce 1830 vedla k vyhnání krále Karla X. a ztrátě monarchie pro Bourbony.

Ludvík Filip Orleánský se stal králem Francie po červencové revoluci 1830.

Ludvík Filip Orleánský uznal, že Francie bude konstituční monarchie, čímž se Francie stala demokratickyji smýšlející zemí.

Koncert velmocí, též nazývaný Pentarchie, bylo spojení Francie, Ruska, Rakouska, Velké Británie a Pruska, které se snažilo uchovat mír v Evropě.

V rámci Ruska bylo po Vídeňském kongresu vytvořeno Polské království, které se dostalo do personální unie s Ruskem, čímž se car Alexandr stal polským králem.

Rakousko po Vídeňském kongresu získalo Lombardsko-Benátské království, čímž mu připadlo nejprůmyslovější území monarchie.

V rámci Vídeňského kongresu bylo vytvořeno Velké Nizozemí, kde se spojilo Rakouské Nizozemí s Nizozemím.

Německý spolek, tzv. Statenburg, byl volně organizovaná federace, která vznikla po Vídeňském kongresu a zahrnovala mnoho německých států.

Svatá aliance vznikla jako vedlejší produkt Vídeňského kongresu a podporovala monarchie a potírala revoluční hnutí.

Metternichovský absolutismus je označení pro formu absolutismu, která se v Rakouské říši vyvíjela pod vedením Metternicha a chránila císařskou moc a stabilitu.

Josef Božek byl český vynálezce a průkopník v oblasti parních strojů.

Josef Resl byl český inženýr, který se stal v Chorvatsku známým díky vynálezu lodního šroubu.

Koněspřežné železnice se v Čechách objevily na začátku 19. století a sloužily hlavně pro přepravu soli z Wieliczky a Salzburgu.

První železnice v Čechách byla zprovozněna v roce 1839 a vedla do Wieliczky.

První železniční trať do Prahy, na Ferdinandovo nádraží, se otevřela v roce 1845.

Trať Františka Josefa, nazvaná po rakouském císaři, byla zprovozněna v roce 1871 a spojovala Vídeň s Prahou.

Průmyslová jednota, založená v roce 1833, byl důležitý spolek technicky vzdělaných Čechů, který se snažil prosazovat české národní myšlenky.

Národní obrození reprezentovalo proces budování českého národního vědomí, a to především skrze jazyk, kulturu a historii.

František Palacký byl významný český historik a politik, který se angažoval v národní obrození a prosazoval česká národní práva.

Vormärz je označení období mezi Francouzskou revolucí (1789) a revolučním rokem 1848, během kterého se v Evropě rozvíjely různé politické myšlenky.

Konzervatismus, založený Edmundo Burkeem, prosazoval udržení stávajícího pořádku ve společnosti a odmítala revoluční změny.

Liberalismus, vycházející z osvícenských idejí, se zaměřuje na individuální svobodu, rovnost před zákonem a svobodný trh.

Demokraté prosazují rovné volební právo pro všechny občany, bez ohledu na jejich majetek, a usilují o politické změny k dosažení větší rovnosti ve společnosti.

Volební cenzus je systém, který omezuje volební právo, a to na základě majetku, pohlaví, věku nebo vzdělání.

Tato dekretní sbírka byla vydána císařem Františkem Josefem a zavedla osobní režim, zrušila porotní soudy a prohlásila, že poddanství je definitivně zrušeno.

Tajný spolek v Praze, jehož členy byli většinou studenti a intelektuálové. V březnu 1848 rozeslal letáky s výzvou k setkání, které mělo proběhnout ve Svatováclavských lázních.

Toto schůze, která se neoficiálně konala ve Svatováclavských lázních, vedla k vytvoření petičního výboru a k formulování požadavků pražského měšťanstva.

Zvolení zástupci pražského měšťanstva, kteří měli za úkol formulovat a předat císaři Františku Josefovi požadavky na změny v rakouské říši.

Požadavky pražského měšťanstva, které byly předloženy císaři Františku Josefovi a zahrnovaly požadavky občanské, národní, státoprávní a sociální.

Jeden z hlavních požadavků pražského měšťanstva, který se stal hnací silou revoluce a vedl k masivní účasti venkovského obyvatelstva.

Rakouský státní úředník, který byl v té době ministrem vnitra. Jeho postoj k petici pražského měšťanstva byl nekompromisně odmítavý, zejména v otázce státoprávních změn.

Tato událost ukázala na slabost a neschopnost rakouského státu efektivně řídit a kontrolovat občanskou společnost. Stát byl zahlcen válkami a vnitřními problémy.

"Česká charta" s sliby císaře Františka Josefa pro Čechy, která byla předložená v reakci na petici pražského měšťanstva.

Německá menšina v Čechách, která se stavěla proti českým požadavkům na změnu státního uspořádání a upřednostňovala poslušnost Vídni.

Moravští Češi, kteří se odmítli připojit k českým požadavkům na změnu státního uspořádání a dali přednost věrnosti Vídni a císaři Františku Josefovi.

Tato událost představovala klíčový moment roku 1848, kdy se Češi snažili získat autonomii a samostatnost a uspořádat vlastní státní zřízení.

V tomto období se Češi poprvé aktivně zapojili do politického života a snažili se uskutečnit své ideje o národním obrození a politické emancipaci.

Franz Palacký byl nejvýznamnější osobností českého národního obrození a v roce 1848 ho němečtí představitelé pozvali na frankfurtský parlament.

Palacký v roce 1848 odmítl účast na frankfurtském parlamentu a zvolil si zůstat v rámci Rakouské říše, kde Češi měli zastupovat vlastní národ a nepodřízovat se německé nadvládě.

Palacký definoval Čechy jakožto Rakušany českého národa a zdůrazňoval důležitost Rakouska pro ochranu Čechů před velkými státy (Německo a Rusko). Toto byla první geopolitická vize střední Evropy.

Všeobecné rovné volební právo pro muže v Rakouském císařství bylo zavedeno v roce 1897. To bylo výsledkem politiky politika Alexandra Bacha, který usiloval o sjednocení říše pod jediný německý národ.

Daňová politika v Rakousku obsahovala přímé i nepřímé daně. Mezi nimi byla i daň z krve, která zatížila chudé, kteří zasahovali do boje za národ.

Biedermeier byl umělecký styl, který tvořil i životní styl, s důrazem na klid a konzervativní hodnoty. Byl to styl měšťanské společnosti, zaměřený na únik z reality do privátní sféry - rodina, práce, komfortní domov a zábava.

Revoluce v roce 1848, mimo Spojeného království a Ruska, zasáhla celou Evropu a zásadním způsobem ji proměnila. Hlavním impulzem byly problémy v Itálii a Francii a vliv industrializace na společnost.

Na počátku industrializace byl běžný krátkodobý pracovní poměr, tzv. nádenická práce, která vedla k vysoké nezaměstnanosti a sociálním problémům.

Dělníci v 19. století viděli ve volebním právu nástroj k vymanění se z těžkých životních podmínek a nezaměstnanosti. Volební bankety byly schůze, na nichž se dožadovali rozšíření volebního práva.

Vynález telegrafu zrychlil šíření revolučních myšlenek v roce 1848. Revoluce ve Francii v únoru inspirovala další země k vzpourám.

Ve Francii se po revoluci v roce 1848 krátce objevil socialistický režim. Poté byl zvolen prezidentem Ludvík Napoleon, později známý jako Napoleon III.

Italské povstání v roce 1848 se obrátilo proti rakouskému generálovi Radeckému a Habsburkům. Zapojilo se i Savojsko-sardinské království. Radecký porazil povstalce v bitvách u Custozze a Novary.

V roce 1848 se Uhry usilovaly o větší autonomii a národní sebeurčení. Propojily se revoluční hnutí s nacionalismem a dožadovaly se oddělení od Habsburků s výjimkou panovníka. Vznikla nezávislá vláda v Budapešti.

Multietnická složení Uher vedlo k konfliktům mezi Maďarskou politikou a menšinami, zejména s Chorvaty. Chorvaté pod vedením Jelačiče usilovali o národní identitu a bojovali proti Maďarům.

V čele Uherské vlády v roce 1848 stood hrabě Bathyanyi a Ludvík Košut, představitel národního liberalismu. Košutovi se podařilo sesadit krále, ale revoluce byla nakonec potlačena Rusy.

Nepokoje ve Vídni v roce 1848 vedly k odstoupení ministra Metternicha z úřadu a k císařovo slibu svobody slova a konstituce. Okrojovaná ústava z roku 1848 byla centralistická a volební právo se zpočátku týkalo pouze nejbohatších.

V roce 1848 se Vídní zvedla další revoluce, která vedla císaře k útěku do Innsbrucku. Říšský sněm, zvolený znova, se sešel v Hofburgu a projednával i zrušení poddanství. Válka v Uhrách a Itálii však vedla k nepokojům a radikálové se chopili moci.

Po potlačení druhé vídeňské revoluce se sněm přesunul do Kroměříže a projednával další ústavu. Cílem bylo dosáhnout kompromisu mezi federalisty a nacionalisty, avšak nakonec se jednalo o liberální ústavu, která byla příliš radikální pro tehdejší vládu.

V prosinci 1848 císař Ferdinand sstoupil z trůnu a předal ho synovci Františkovi Josefovi. Seznamka politické a sociální elity Rakouska se sešla bez parlamentu, čímž se podtrhla dominance dynastické moci nad parlamentem.