Fyzika - Jaderná struktura a interakce

Základní konstanta v kvantové mechanice, která vyjadřuje kvantum účinku.

Konstanta související s Planckovou konstantou, používaná v kvantové mechanice pro moment hybnosti.

Neurčitostní princip, který říká, že nelze současně přesně určit polohu a hybnost částice.

Vektorový součin polohového vektoru a vektoru hybnosti částice.

Magnetický moment, který vzniká rotací elektricky nabité částice kolem vlastní osy.

Stav atomu s nejnižší možnou energií, kdy elektrony obsazují energetické hladiny s co nejnižší energií.

Stavy atomu s vyšší energií, než základní stav.

Proces, při kterém se z elektricky neutrálního atomu nebo molekuly stává iont.

Proces, při kterém dochází k přechodu energetického stavu atomu, molekuly či iontu na vyšší energetickou hladinu.

Proces, při kterém atom po excitaci uvolní energii ve formě fotonu a vrací se do základního stavu.

Série emisních linií ve spektru vodíku, které odpovídají přechodům elektronů na první energetickou hladinu (n = 1). Tyto linie jsou v ultrafialové oblasti spektra.

Série emisních linií ve spektru vodíku, které odpovídají přechodům elektronů na druhou energetickou hladinu (n = 2), je ve viditelné oblasti spektra.

Série emisních linií ve spektru vodíku, které odpovídají přechodům elektronů na vyšší energetické hladiny (n = 3 a vyšší). Tyto linie jsou v infračervené oblasti spektra.

Veličina popisující chování kvantového systému. Jde o řešení Schrödingerovy rovnice, které určuje vlnovou funkci Ψ(r,t)

Absolutní hodnota druhé mocniny vlnové funkce. Má význam pravděpodobnosti výskytu elektronů v daném místě.

Prostor, v němž se elektron s největší pravděpodobností vyskytuje.

Hlavní kvantové číslo (n) popisuje energetickou hladinu elektronu. Čím vyšší n, tím je energie elektronu vyšší.

Vedlejší kvantové číslo (l) popisuje tvar a velikost orbitalu. L = ℏ ∙ √l(l + 1) určuje orbitální moment hybnosti elektronu.

Magnetické kvantové číslo (ml) popisuje orientaci orbitalu v prostoru. ml může nabývat hodnot od -l do +l, včetně 0.

Spinové kvantové číslo (ms) popisuje vlastní moment hybnosti elektronu (spin). Elektron se chová jako malý magnet s vlastní rotací. ms může nabývat hodnot +1/2 nebo -1/2.

Vnitřní vlastnost elementárních částic, která dává vzniknout vlastnímu magnetickému momentu. Spin je určen rotací částice kolem vlastní osy a popisuje chování částice z různých směrů.

Spinové kvantové číslo (ms) popisuje orientaci spinu a spinový a magnetický moment elektronu. Jeho hodnota je vždy ±1/2, což dělá elektrony fermiony.

Vektorová veličina popisující magnetické vlastnosti zdroje magnetického pole. Pro elektrony je magnetický moment dán pohybem elektrického náboje a určen orbitálním momentem hybnosti.

Udává počet neutronů v jádře atomu.

Udává celkový počet protonů a neutronů v jádře atomu.

Jedná se o látku složenou z atomů stejného prvku s totožným nukleonovým číslem.

Atomy stejného prvku s totožným počtem protonů, ale s odlišným počtem neutronů.

Nuklidy různých prvků se stejným počtem nukleonů.

Atomy s odlišným počtem protonů, ale stejným počtem neutronů.

Energie, která je potřebná k rozdělení jádra na jednotlivé nukleony.

Vazebná energie připadající na jeden nukleon.

Typ snímku v magnetické rezonanci (MR), kde se zdůrazňuje rozdíl v čase návratu tkáně do rovnovážného stavu po magnetickém pulsu. V T1 váženém zobrazení jsou tkáně s kratším T1 (např. tuk) světlejší a tkáně s delším T1 (např. voda) tmavší.

Typ snímku v MR, kde se zdůrazňuje rozdíl v čase rozpadu příčné magnetizace. V T2 váženém zobrazení jsou tkáně s delším T2 (např. voda) světlejší a tkáně s kratším T2 (např. tuk) tmavší.

Typ snímku v MR, kde se zdůrazňuje hustota protonů v tkáních. V tomto snímku jsou tkáně s vyšší hustotou protonů (např. šedá hmota mozková) světlejší a tkáně s nižší hustotou protonů (např. tekutina) tmavší.

Čas mezi jednotlivými magnetickými pulsy v MR. Čím kratší TR, tím méně času mají tkáně na to, aby se vrátily do rovnovážného stavu, a tím více T1 vážený je obraz.

Čas mezi 90° pulsem a 180° pulsem v MR. Čím kratší TE, tím více T2 vážený je image.

90° puls v MR způsobuje otočení magnetizace tkání o 90 stupňů. Vzniká tak vektor příčné magnetizace, který se následně rozpadá a umožňuje získat signál.

180° puls v MR způsobuje otočení vektoru příčné magnetizace o 180 stupňů. To umožňuje synchronizaci pohybu protonů a zesílení signálu v T2 vážených obrazech.

Speciální technika MR, která umožňuje urychlit skenování. Místo 90° pulsu se používá slabší 10-60° puls, čímž se zachovává složka podélné magnetizace. Tato technika je méně náročná na čas a umožňuje získat silný signál rychleji.

Snížení doby vyšetření v magnetické rezonanci (MR), které je dosaženo použitím gradientů magnetického pole. Rychlé změny gradientů vedou ke ztrátě signálu, ale následné změny gradientu v opačném směru obnoví signál, čímž se zkrátí doba skenování.

V MR umožňuje zobrazit více řezů najednou. Zatímco se tkáně v jednom řezu relaxují, zařízení skenuje další řezy, čímž se urychluje získávání obrazu.

Proces ionizace chemických sloučenin pro měření jejich hmotnosti v hmotnostním spektrometru. Nabitá molekula nebo fragment se dále analyzuje podle hmotnostního poměru.

V hmotnostním spektrometru se nabité částice pohybují v magnetickém poli, čímž se oddělí podle poměru hmotnosti k náboji. Těžší částice se odkloní méně a míří dále.

Použití silného statického magnetického pole a elektromagnetického vlnění pro vytváření obrazů tkání. Různé tkáně produkují odlišné signály, které se dají vizualizovat.

Hlavní výhoda MR je, že nevyužívá ionizující záření, čímž je bezpečná pro těhotné ženy a děti.

Nevýhoda MR vyšetření je spojena s hlukem, který generuje zařízení. Někteří pacienti tento hluk hůře snášejí.

V MR se používá kontrastní látka, jako je gadolinium, k vylepšení viditelnosti tkání. Kontrastní látka se vstřikuje do žíly a pomáhá zobrazit detaily.

Hustota difuzního toku je úměrná záporně vzatému gradientu koncentrace, čím větší koncentrační spád, tím rychleji látka difunduje.

Určuje, jak snadno daná látka difunduje daným prostředím.

Fyzikální veličina, která udává poměr mezi tečným napětím a změnou rychlosti v závislosti na vzdálenosti mezi sousedními vrstvami proudící kapaliny.

Čím větší síly mezi částicemi kapaliny, tím větší viskozita. Kapalina se hýbe pomaleji.

Vztah mezi dynamickou viskozitou a hustotou kapaliny.

Viskozita kapalin se stoupající teplotou klesá.

Měření viskozity pomocí rotačního viskozimetru, používá se v průmyslových aplikacích.

Měření viskozity pomocí kapilárního viskozimetru, měří se doba protékání daného objemu kapaliny kapilárou