Finanční analýza a trhy

Finance je věda o správě, pohybu a získávání peněz. Zaměřuje se na vztah mezi rizikem a výnosem.

Stabilní a silný systém financí je klíčový pro ekonomiku založenou na kapitálu.

Finanční manažer řídí a kontroluje peníze v organizaci a sleduje jejich tok.

Analytici pracují s daty a čísly, pomáhají s finančními prognózami a analýzou trhů, často používají tabulkové programy.

Kariéra ve financích zahrnuje různé pozice s velkým potenciálem. Patří mezi ně finanční manažer, investiční pracovník, analytik a další.

Studium financí vám pomůže lépe porozumět riziku a výnosu a rozvíjet analytické myšlení.

Finance ovlivňují ekonomiku a dělají z ní komplexní systém založený na kapitálu.

Finanční systém je spojení institutioní a trhů, které pomáhají při pohybu a přerozdělování peněz.

Tři hlavní oblasti finančního systému zahrnují finanční instituce a trhy, investice a finanční řízení.

Finanční instituce, jako jsou banky, pojišťovny a podílové fondy, shromažďují peníze od střadatelů a půjčují je podnikům nebo jednotlivcům.

Finanční trhy spojují investory a ty, kteří potřebují kapitál pro financování projektů.

Investice zahrnují nákup a prodej cenných papírů, analýzu jejich výkonnosti a řízení investičního rizika.

Finanční management se zaměřuje na správu aktiv, závazků a vlastního kapitálu podniku.

Klíčovou součástí finančního managementu je finanční plánování, správa majetku a získávání kapitálu.

Finanční systém je komplexní soustava, která zahrnuje finanční zprostředkovatele, trhy, nástroje, tvůrce politik a předpisy.

Finanční systém umožňuje shromažďování volných prostředků od subjektů s přebytkem.

Finanční systém umožňuje alokování úspor do půjček a investic.

Finanční systém zprostředkovává finanční toky mezi subjekty s přebytkem a deficitem.

V rámci měnového systému dochází k multiplikaci peněžních prostředků.

Subjekty kolektivního investování zahrnují investiční společnosti a fondy.

Pojišťovny poskytují životní i neživotní pojištění.

Penzijní společnosti shromažďují příspěvky účastníků a investují je do účastnických fondů.

Penzijní systém se skládá ze dvou pilířů: státního průběžného systému a penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření.

Peníze jsou klíčovým prvkem fungování finančního systému. Slouží jako měřítko bohatství, prostředek pro nákup zboží a služeb, a jsou všeobecně přijímány k úhradě dluhů. Tvorba a převod peněz jsou nezbytné pro proces tvorby kapitálu.

Příliš mnoho peněz v ekonomice vede k neudržitelnému hospodářskému růstu a inflaci. Naopak, nedostatek peněz může vést k recesi a poklesu ekonomické aktivity.

Peníze prošly dlouhým vývojem od naturální směny (barter) k moderním měnám.

Nejprve fungovaly „komoditní peníze“, kde se využívaly předměty s vlastní hodnotou, například zlato a stříbro.

První mince se objevily kolem roku 650 př. n. l. v Malé Asii.

V 19. století byl zaveden „zlatý standard“, kde byla hodnota měny pevně vázána ke zlatu, což určovalo směnný kurz a stabilizovalo ekonomické vztahy mezi zeměmi.

Peníze jsou jakékoli aktivum všeobecně přijímané při placení za zboží a služby nebo úhradě dluhů.

Peníze plní tři základní funkce:

Prostředek směny – umožňují jednoduchou výměnu zboží a služeb.

Uchovatel hodnoty – uchovávají hodnotu v čase, čímž umožňují spoření a budoucí spotřebu.

Zúčtovací jednotka – poskytují jednotný systém pro oceňování zboží a služeb.

Formy peněz zahrnují:

Hotovost (bankovky a mince).

Bezhotovostní peníze (bankovní depozita).

Obě formy společně tvoří peněžní zásobu.

Zvyšuje náklady na půjčky pro firmy, čímž omezuje investice a může zpomalit ekonomický růst.

Zvyšuje atraktivitu investic do domácí měny, protože investoři získávají vyšší výnosy z úroků.

Poskytují informace o minulém a současném ekonomickém vývoji. Jsou důležité pro pochopení ekonomické situace a pro rozhodování o investicích.

Předvídají budoucí vývoj ekonomiky. Pomáhají včas identifikovat změny v ekonomické aktivitě.

Odrážejí současný stav ekonomiky. Potvrzují existující trendy a události.

Potvrzují vývoj ekonomiky s určitým zpožděním. Umožňují hlouběji analyzovat ekonomické vztahy.

Tyto sektory těží z ekonomického růstu a profitují, když ekonomika prosperuje.

Nejsou výrazně ovlivněny výkyvy v ekonomice. Jejich poptávka je stabilní.

Využívají období recese k rozvoji, protože spotřebitelé hledají levnější alternativy.

Společenská událost, která má negativní dopad na ekonomiku. Může to být demonstrace, vzpoury, válka, povodně, zemětřesení atd.

Je to instituce, která má v úkolech kontrolovat a regulovat ceny a nabídku peněz.

Obchodní banky vytvářejí peníze prostřednictvím půjček a depozit. Centrální banka reguluje tento proces prostřednictvím měnové politiky.

Je to systém všech bank (komerčních i centrální) v daném státě, včetně vztahů mezi nimi a s dalšími ekonomickými subjekty.

Banky jsou akciové společnosti s bankovní licencí k přijímání vkladů a poskytování úvěrů.

Poměr rezerv, které banky musí držet u centrální banky, k celkovým vkladům. Určuje, kolikrát se peněžní zásoba zvýší na základě původní dodané částky.

Banky, které poskytují širokou škálu finančních služeb, včetně depozitních, úvěrových a investičních produktů.

Banky zaměřené na specifické sektory nebo oblasti ekonomiky. V ČR je tato politika založena na podpoře státní hospodářské politiky.

Banky, které poskytují státní podporu vývozu formou vývozních úvěrů. Cílem je zvýšení konkurenceschopnosti českých exportérů na mezinárodních trzích.

Banky, které podporují rozvoj malého a středního podnikání, infrastruktury a dalších sektorů ekonomiky. Cílem je napomáhat rozvoji sektorů, které vyžadují veřejnou podporu, v souladu s hospodářskou politikou ČR.

Zákon, který definuje právní rámec pro fungování bank v ČR. Upravuje jejich povinnosti a pravidla.

Zákon, který upravuje postavení, činnost a organizační strukturu ČNB. Definuje její role a pravomoci.

Poměr regulatorního kapitálu Tier 1 k rizikově váženým aktivům. Zobrazuje, zda banka má dostatek kapitálu pro krytí potenciálních ztrát.

Poměr čistého úrokového zisku k průměrným výnosovým aktivům. Zobrazuje, jak efektivně banka generuje zisk z úvěrů a investic.

Sazba, kterou ČNB používá pro depozitní facilitu. Banky zde mohou uložit přebytečnou likviditu přes noc.

Hlavní měnový nástroj ČNB. Repo operace slouží k odčerpání přebytečné likvidity z bankovního sektoru.

Sazba, která umožňuje bankám vypůjčit si likviditu od ČNB formou repo operace přes noc. Tvoří horní hranici pro krátkodobé úrokové sazby.

Průměrná sazba, za kterou si banky navzájem poskytují likviditu na českém mezibankovním trhu.

Sazba, která zohledňuje inflaci. Ukazuje, jaký je skutečný výnos z investic po odečtení inflace.

Index spotřebitelských cen (CPI) je měřítkem průměrné změny cen zboží a služeb, které běžně nakupují domácnosti v určitém časovém období.

Spotřební koš je fixní soubor zboží a služeb, které průměrná městská domácnost obvykle nakupuje. Slouží pro výpočet CPI.

Váha položky v spotřebním koši určuje, jak moc se změna ceny této položky odrazí na změně celkového CPI.

CPI se vypočítá tak, že se srovnají ceny zboží a služeb v daném období s jejich cenami v základním období a vynásobí se vahou v spotřebním koši.

Deflátor HDP je cenový index, který měří inflaci pomocí HDP. Ukazuje celkovou změnu cen v ekonomice.

Deflátor HDP se vypočítá tak, že se HDP v běžných cenách vydělí HDP ve stálých cenách.

CPI se zaměřuje pouze na ceny zboží a služeb v běžném spotřebním koši, zatímco deflátor HDP zahrnuje i ceny všech statků a služeb.

Index cen výrobců (PPI) měří ceny, které výrobci platí za suroviny a dodávky. Někdy předpovídá změny v CPI.

PPI se podobá CPI, ale sleduje ceny zboží a služeb, které nakupují výrobci, ne domácnosti.

PPI zpravidla reaguje na změny v cenách vstupů dříve, než se tyto změny odrazí v CPI.

Otevřená inflace je klasická inflace, kdy ceny reálně rostou.

Potlačená inflace se vyskytuje, když by se ceny měly zvyšovat, ale kvůli regulacím nebo jiným zásahům zůstávají nízké.

Míra nezaměstnanosti udává procento pracovní síly, které nepracuje, ale aktivně hledá práci a je připraveno ji přijmout.

Pracovní síla zahrnuje ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tedy všechny, kdo pracují nebo aktivně hledají práci.

Nezaměstnanost je stav, kdy lidé, kteří nepracují, ale aktivně hledají práci a jsou připraveni ji přijmout, nejsou schopni najít zaměstnání.

Centrální banka má monopol na vydávání hotovostních peněz.

Hlavní úkol centrální banky, který se zaměřuje na udržování stabilní ceny v ekonomice.

Centrální banka dohlíží na banky a finanční instituce, kontroluje dodržování předpisů a může pozastavit jejich činnost.

ČNB může ovlivňovat úrokové sazby, míru likvidity a další faktory, aby podporovala růst nebo bojovala proti inflaci.

Centrální banka má monopol na tvorbu designu a ochranných prvků bankovek a mincí.

ČNB může intervenovat na devizovém trhu, aby ovlivnila měnový kurz a obchoduje se zlatem a devizami.

ČNB přijímá vklady a poskytuje úvěry komerčním bankám, a zároveň reguluje jejich povinné minimální rezervy.

ČNB spravuje státní dluh, vede účty státního rozpočtu a poskytuje úvěry státu.

ČNB udílí bankovní licence a kontroluje dodržování předpisů v bankovním sektoru.

ČNB používá nástroje, jako jsou povinné minimální rezervy, diskontní sazby, operace na volném trhu a další, aby ovlivnila úrokové sazby a úvěrové podmínky.

ČNB má vliv na úrokové sazby, úvěrové podmínky a likviditu na trhu prostřednictvím administrativních nástrojů, které jsou však tržně nekonformní.

ČNB ovlivňuje úrokové sazby, úvěrové podmínky a likviditu na trhu prostřednictvím nástrojů, které respektují tržní mechanismy.

Diskontní sazba, 2T Repo sazba a lombardní sazba jsou úrokové sazby, které ČNB používá k řízení likvidity bankovního sektoru.

Tržní rovnováha je dosažena v bodě, kde se poptávka a nabídka protínají, a určuje rovnovážnou cenu. V rovnovážném bodě je poptávané množství stejné jako nabízené a na trhu není žádný přebytek ani nedostatek.

Nárůst nabídky (posun nabídkové křivky doprava) způsobí pokles rovnovážné ceny. Pokles poptávky (posun poptávkové křivky doleva) také snižuje rovnovážnou cenu.

Hrubý domácí produkt (HDP) představuje hodnotu finální produkce dosaženou na území daného státu výrobními faktory působícími na tomto území v určitém časovém období, bez ohledu na zemi původu těchto faktorů.

Hrubý národní produkt (HNP) představuje hodnotu finální produkce dosažené výrobními faktory náležícími danému státu, bez ohledu na to, kde působily.

Nominální HDP měří produkci v běžných cenách daného období. Problém s měřením HDP s použitím běžných cen je, že ceny se mohou měnit a nelze tak srovnávat HDP z různých období.

Reálný HDP měří produkci oceněnou stálými cenami jednoho vybraného období, čímž se eliminuje vliv inflace. Změny v reálném HDP tak odrážejí pouze změnu vyráběného množství.

Hospodářský růst se měří růstem reálného HDP, nikoliv nominálního. Zvýšení reálného HDP znamená, že ekonomika roste a produkuje více zboží a služeb.

Index spotřebitelských cen (CPI) je nejčastěji používaným ukazatelem inflace. Měří změny v průměrné ceně spotřebního koše, tedy souboru běžně nakupovaného zboží a služeb domácnostmi.

Inflace představuje zvyšování cenové hladiny v čase, což vede k poklesu kupní síly měny. Znamená to, že za danou měnu nelze koupit tolik věcí jako dříve.

Výdajová metoda (nejpoužívanější) sčítá všechny výdaje na finální produkci. Tato hodnota se často označuje jako agregátní poptávka (AD)

Důchodová metoda je opakem výdajové metody. Princip spočívá v tom, že každý výdaj je zároveň důchodem někoho jiného. Když sečteme všechny důchody, dostaneme stejnou hodnotu jako při výpočtu podle výdajové metody.

Výrobková metoda se zaměřuje na přidanou hodnotu na jednotlivých stupních výroby. HDP se zde počítá jako součet přidaných hodnot vytvořených v různých fázích produkce.

Index jádrové inflace (core inflation) je ukazatel inflace, který vylučuje ceny *potravin a energie kvůli jejich vysoké nestabilitě.

Deflace je opakem inflace, kdy ceny klesají. Desinflace označuje zpomalení tempa inflace.

Kurz pro okamžitou směnu.

Směnné kurzy vyjádřeny v jednotkách domácí měny za jednotku zahraniční měny.

Směnné kurzy vyjádřeny v jednotkách zahraniční měny za jednotku domácí měny.

Posilování domácí měny na trhu, způsobené zvýšenou poptávkou nebo sníženou nabídkou.

Oslabování domácí měny na trhu, způsobené sníženou poptávkovou nebo zvýšenou nabídkou.

Posílení domácí měny na základě rozhodnutí centrální banky.

Oslabení domácí měny na základě rozhodnutí centrální banky.

Teorie, která předpokládá, že cena zboží po přepočtení na stejnou měnu musí být stejná.

Verze PPP, která porovnává nominální měnový kurz s poměrem cenových hladin.

Verze PPP, která sleduje procentní změny cen v čase, vyjádřené pomocí cenových indexů.

Rozdíl mezi úrokovou mírou v domácí zemi a zahraničí.

Teorie, která tvrdí, že očekávaná změna kurzu by měla odpovídat úrokovému diferenciálu.

Nákup domácích aktiv devizovými cizozemci nebo poskytování půjček domácím subjektům.

Prodej domácích aktiv zahraničním investorům nebo odchod kapitálu ze země.

Skupina zemí, které zavedly euro jako svou měnu.

Byla vytvořena v reakci na finanční krizi v roce 2008. Cílem je zajistit stabilitu a spolehlivost bankovního sektoru v eurozóně a EU.

Poskytuje dohled nad finančními institucemi v eurozóně, aby byly odolné vůči krizím.

Systém pro řešení krizí finančních institucí, které nejsou životaschopné. Zahrnuje Jednotný fond pro řešení krizí.

Systematický přehled devizových inkas a úhrad mezi tuzemci a cizozemci za dané období.

Systematický statistický záznam všech ekonomických transakcí mezi tuzemci a cizozemci za dané období.

Každá transakce má dvě strany, které se v platební bilanci vyrovnají.

Zahrnuje obchodní bilanci, bilanci služeb, bilanci výnosů a transfery.

Zahrnuje kapitálové transfery, jako je čerpání zdrojů EU nebo převody majetku migrantů.

Zaznamenává investiční toky, portfoliové investice a úvěry.

Zahrnují nezaúčtované transakce a rozdíly v metodikách používaných v různých zemích.

Udržují rovnováhu platební bilance.

Výsledkem intervence centrální banky na devizových trzích.

Cena měny, která se utváří na devizovém trhu v závislosti na nabídce a poptávce.

Faktory ovlivňující kurz, jako je rovnováha platební bilance, inflace a úroky.

Mezinárodní měnový fond (IMF) byl založen na konferenci v Bretton Woods v roce 1944 s cílem podporovat světový obchod a stabilizovat měnové systémy.

Po roce 1971, kdy dolar přestal být směnitelný za zlato, systém pevných kurzů, podporovaný IMFem od 2. světové války, ztratil platnost.

IMF usnadňuje mezinárodní měnovou spolupráci a podporuje stabilitu měn, aby se usnadnil mezinárodní obchod.

Skupina Světové banky (WBG) je tvořena pěti institucemi, z nichž dvě hlavní jsou Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) a Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA).

IBRD byla založena v roce 1944 a původně se zaměřovala na obnovu ekonomik po 2. světové válce. Následně se zaměřila na strukturální a rozvojové programy v rozvojových zemích.

IBRD poskytuje úvěry, záruky a poradenské služby zejména středně příjmovým a transformujícím se ekonomikám.

Banka pro mezinárodní platby (BIS) byla založena v roce 1930 a sídlí v Basileji. Jejími členy je 63 centrálních bank.

BIS se podílí na měnové a finanční spolupráci centrálních bank a podporuje globální finanční stabilitu.

Vytvoření eura v roce 1999 představovalo významný krok v procesu ekonomické integrace v Evropské unii a vedlo k vytvoření Evropské centrální banky (ECB).

ECB je zodpovědná za měnovou politiku v zemích eurozóny.

Maastrichtská kritéria jsou podmínky, které země musely splnit, aby se mohly připojit k eurozóně. Jsou propojeny s inflací, veřejnými financemi, kurzem měny a úrokovými sazbami.

Evropský systém centrálních bank (ESCB) zahrnuje ECB a centrální banky všech členských zemí EU, zatímco Eurosystém se skládá z ECB a centrálních bank států, které přijaly euro.

Prohloubení integrace v západní Evropě vedlo k vytvoření jednotného trhu v roce 1993 a následnému zavedení hospodářské a měnové unie v roce 1999. To znamenalo vznik eura a ECB.

Země s vyššími úrokovými sazbami mají tendenci mít vyšší inflaci, což vede k oslabení jejich měny. Naopak země s nízkými úrokovými sazbami mají nižší inflaci a jejich měna má tendenci posilovat.

Rozdílná úroveň zdanění mezi zeměmi může ovlivnit tok kapitálu a investic, což má vliv na měnový kurz. Například, země s nízkými daněmi může být atraktivnější pro zahraniční investory.

Vliv politických a ekonomických rizik, jako jsou války, terorismus, politická nestabilita nebo ekonomické krize, na měnový kurz je významný. Nevyzpytatelná situace v zemi vede k nejistotě investorů a oslabení měny.

Transakční náklady, které zahrnují náklady na převod peněz mezi měnami, mohou mít vliv na měnový kurz. Vliv je však menší než u jiných faktorů.

Salda účtů platební bilance by se měla vyrovnat. Pokud se nerovnají, dochází ke změně devizových rezerv, což ovlivňuje měnový kurz. Větší aktivní saldo znamená více peněz v zemi a posilování měny.

Volně pohyblivý měnový kurz se řídí trhem a reaguje na změny v nabídce a poptávce na devizovém trhu. Centrální banka do něj nezasahuje.

Centrální banka u tohoto systému zasahuje do vývoje kurzu devizovými intervencemi, pokud hrozí destabilizace ekonomiky. Snaží se udržet kurz v určitém rozmezí.

Měnový kurz je fixně stanoven vůči jiné měně nebo koši měn. Centrální banka aktivně zasahuje, aby udržel kurz stabilní.

Brettonwoodský systém (1944-1971) byl příkladem fixního kurzu, kde se měny vztahovaly k americkému dolaru, který byl zase vázán na zlato.

SDR (Special Drawing Rights) je nadnárodní měnová jednotka MMF. Jeho hodnota se odvozuje od koše měn zemí s nejvyššími podíly na globálním obchodu.

Košový měnový kurz vyjadřuje vztah k koši měn, nikoliv jen jedné. Jeho hodnota se řídí váženým průměrem zvolených měn.

Mezinárodní finance se zabývají finančními vztahy mezi zeměmi, jako je mezinárodní obchod, investice, pohyb kapitálu a měnové politiky.

Mezinárodní měnový systém zahrnuje všechny mezinárodní měnové a finanční instituce a vzájemné vazby mezi jejich měnami.

Platební bilance sleduje tok finančních prostředků mezi zemí a zahraničím. Zabývá se obchodem s zbožím a službami, investicemi a přenosy.

Měnový kurz je cena jedné měny vyjádřená v jiných měnách. Určuje, kolik jedné měny je potřeba k nákupu jiných.

Mezinárodní měnový systém s pevnými devizovými kurzy, které byly vázány na zlato s americkým dolarem jako dominantní měnou. Byl zaveden po 2. světové válce na konferenci v Bretton Woods a fungoval do počátku 70. let 20. století.

Mezinárodní instituce založená v roce 1944 v Bretton Woods, jejímž cílem je podpora světového obchodu a zabezpečení měnové stability. Poskytuje finanční pomoc státům v chřestných situacích a pomáhá s řešením zadluženosti.

Skupina pěti mezinárodních institucí, z nichž hlavními jsou Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) a Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA). Jejím cílem je podporovat ekonomický rozvoj a odstraňování chudoby.

Mezinárodní banka založená v roce 1944, jejímž původním posláním bylo financování poválečné obnovy členských států. V současnosti poskytuje úvěry a poradenské služby převážně středně příjmovým a transformujícím se ekonomikám.

Mezinárodní organizace založená v roce 1960, která pomáhá nejchudším zemím prostřednictvím grantů a zvýhodněných půjček s cílem eliminovat chudobu a podporovat udržitelný rozvoj.

Mezinárodní finanční instituce založená v roce 1930 s cílem podporovat měnovou a finanční spolupráci centrálních bank. Sídlí v Basileji a má 63 členských bank.

Fórum pro pravidelnou spolupráci v oblasti bankovního dohledu, které vytváří mezinárodní standardy pro posílení makro-obezřetnostní stability.

Proces ekonomické integrace západoevropských zemí, který vedl k liberalizaci obchodu a pohybu osob a vyústil v vytvoření jednotného trhu v roce 1993.

Společná měna 19 zemí Evropské unie, zavedená 1. ledna 1999 s cílem usnadnit obchod a posílit ekonomickou integraci.

Kritéria pro přijetí eura, které jsou definovány v Maastrichtských dohodách a zahrnují cenovou stabilitu, stabilitu kurzů, veřejné finance a stabilitu úrokových sazeb.

Centrální banka eurozóny, která byla založena v roce 1998 s cílem provádět měnovou politiku v zemích eurozóny a udržovat stabilitu eura.

Hlavní měnový nástroj centrální banky, kdy centrální banka poskytuje bankám likviditu výměnou za cenné papíry s termínem splatnosti. Používá se k odčerpání přebytečné likvidity z bankovního sektoru.