Dýchací systém: Ventilace, Transport a Vnitřní Dýchání

Látkové řízení organismu

• Látkové řízení organismu je řízeno hormonálními látkami – hormony.
• Je zabezpečeno žlázami s vnitřní sekrecí, které vylučují hormony přímo do krevního oběhu.
• Podřízeno nervovému systému.

Jak Funguje Látkové Řízení

• Podmínkou řízení je přenos informací, které přijímají receptory.
• Signály přenášejí informace.
• Informace se uchovávají v paměti.

Dělení Hormonů Dle Vzdálenosti Působení a Tvorby

• Endokrinní systém: žlázy s vnitřní sekrecí uvolňují hormony do krve (např. hypofýza – do pohlavních orgánů).
• Parakrinní systém: působí v rámci jednoho orgánu, z jednoho typu buněk na sousední buňky (renin v ledvinách).
• Autokrinní systém: hormon zpětně působí na buňku, která ho vytvořila.

Princip Zpětné Vazby

• Základní princip řízení.
• Hormon vytvořený žlázou ji zpětně ovlivňuje, ať už tlumí nebo povzbuzuje její další činnost.
• Funguje podle hladiny hormonů v krvi.

Hormony

• Látky bílkovinné povahy.
• Jsou nenahraditelné a účinkují v malém množství.
• Působí cíleně.
• Vylučovány do krve nebo tkáňové tekutiny.
• Podmínkou působení je vazba na specifický receptor.

Dělení Hormonů Dle Chemické Povahy

• Bílkovinné a peptidové hormony: receptory na povrchu buněčných membrán (např. hormon hypofýzy).
• Steroidní hormony: rozpustné v tucích (hormony nadledvin).
• Deriváty aminokyselin: tyroxin (hormony štítné žlázy a nadledvin).

Mechanismus Účinku Hormonů

• Působí změnu propustnosti buněčné membrány.
• Aktivují některý enzym.
• Zasahují v buněčném jádře a ovlivňují vznik enzymů.

Tkáňové Hormony

• Látky tvořené buňkami rozptýlenými ve stěnách orgánů (např. renin v makulle dense).

Žlázy s Vnitřní Sekrecí (Glandulae Endocrinae)

• Epifýza.
• Hypotalamo-hypofyzární systém (hypothalamus, hypophysis cerebri).
• Štítná žláza (glandula thyroidea).
• Příštítná tělíska (glandulae parathyroideae).
• Brzlík (thymus).
• Nadledviny (glandulae suprarenales).
• Smíšené žlázy: pankreas, ovaria, testes.

Epifýza (Corpus Pineale)

• 8-10 mm dlouhé tělísko na zadní straně mozku.
• Produkuje melatonin, má vliv na denní cyklus bdění a spánku.

Hypothalamo-Hypofyzární Systém

• Tvoří jej hypothalamus a hypofýza.
• Hypothalamus je spojen s hypofýzou cévními sítěmi s předním lalokem a nervovými vlákny se zadním lalokem.

Hypothalamus

• Část mezimozku obsahující nakupeniny buněk zvané jádra.
• Neurokrinie: schopnost nervových buněk tvořit hormony.

Podvěsek Mozkový (Hypophysis Cerebri)

• Žláza uložená v tureckém sedle kosti klínové, asi 1 cm velká.
• Spojen krátkou stopkou s hypothalamem.
• Dělí se na 3 laloky.

Přední Lalok (Adenohypofýza)

• Produkuje somatotropin (STH), růstový hormon, podpororuje růst a hojení tkání.
• Gigantismus: nadprodukce STH před uzavřením růstových chrupavek (nad 2m).
• Akromegalie: nadprodukce STH v dospělosti po uzavření růstových chrupavek, zvětšují se okrajové části těla (obličej, brada, prsty).
• Nanismus: nedostatek STH před uzavřením růstových chrupavek, malý vzrůst.
• Produkuje prolaktin (PRL): stimuluje růst mléčné žlázy před porodem, po porodu zahajuje a udržuje laktaci.
• U mužů v malém množství – růst prostaty.
• Kortikotropin (ACTH): řídí činnost kůry nadledvin.
• Thyrotropin (TTH): zvyšuje tvorbu hormonů štítné žlázy.
• Folitropin (FSH): ovlivňuje růst vaječných folikulů, umožňuje ovulaci, u mužů růst semenotvorných kanálků (folikul = dutina ve vaječníku, kde probíhá zrání vajíčka).
• Lutropin (LH): vyplavení vajíčka z folikulu, vznik žlutého tělíska, u mužů význam pro tvorbu testosteronu.

Střední Lalok (Pars Intermedia)

• Melanotropin: stimuluje melanocyty (buňky ve škáře kůže), zvýšená pigmentace u některých onemocnění.

Zadní Lalok (Neurohypofýza)

• Netvoří hormony, jen je skladuje a vylučuje dle potřeby.
• Hormony se tvoří v hypotalamu.
• Antidiuretický hormon (ADH): zpětné vstřebávání vody v ledvinných kanálcích, snižuje diurézu, zvyšuje objem extracelulární tekutiny.
• Oxytocin: při porodu vyvolává kontrakce hladké svaloviny, stah mlékovodů při kojení.

Nadledviny (Gl. Suprarenales)

• Párové žlázy trojhranného tvaru, uložené na horním pólu ledvin v tukovém pouzdru.
• Skládá se z kůry a dřeně, má pyramidový tvar.

Kůra (Cortex Suprarenales)

• Glukokortikoidy (kortizol): potlačuje tvorbu protilátek, k léčbě zánětlivých a alergických onemocnění, zmírňují průběh nemoci, metabolické účinky (zvyšuje tvorbu glukózy, rozpad lipidů a bílkovin).
• Mineralokortikoidy (aldosteron): zvyšuje propustnost ledvinných kanálků pro sodík, zvyšuje vylučování draslíku.
• Androgeny: malé množství, maskulinizace u žen, feminizace u mužů.

Dřeň (Medulla Suprarenalis)

• Funkce: kardiovaskulární, metabolické, působení na hladkou svalovinu.
• Adrenalin: zrychlení srdeční činnosti, rozšíření svalových cév, zvyšuje odbourávání tuků a cukrů, rozšiřuje prudušky.
• Noradrenalin: celkové zúžení cév, zvyšuje TK, odbourávání tuků a cukrů.

Štítná Žláza (Glandula Thyroidea)

• Žláza, oba laloky leží po stranách chrupavky štítné a jsou spojeny můstkem (isthmus).
• Zezadu příchytná tělíska, má tvar motýla.
• Nutný jód pro funkci.
• Zdravá žláza není hmatatelná.
• Laloky jsou složeny z folikulů (váčky) v těch jsou žlázové buňky.
• Činnost řídí thyrotropin, stěny folikulů produkují tyroxin (T3) a trijodthyronin (T4).

Účinky T3 a T4

• Metabolické- zvyšují látkovou výměnu.
• Termoregulační- zvyšují tvorbu tepla.
• Růstové- zvyšují tvorbu bílkovin.
• Vývojové- zrání CNS.
• Další buňky štítné žlázy jsou v parafolikulární části a produkují kalcitonin (regulace Ca v krvi). Závisí na jódu.
• Struma = zvětšená štítná žláza.
• Hypotyreóza: snížená tvorba hormonů.
• Hypertyreóza: zvýšená tvorba.

Příštítné Žlázy (Tělíska) (Glandulae Parathyroideae)

• Čtyři malé útvary (velikosti čočky) na zadní ploše štítné žlázy.
• Buňky produkují parathormon, který zvyšuje propustnost buněk pro vápník a fosfor.

Účinky Parathormonu

• Na ledviny: snižuje vstřebávání fosfátů.
• Na kostní tkáň: uvolňování Ca a fosfátů do krve.
• Na střevní stěnu: zvyšuje resorpci Ca.
• Na oční čočku: zabraňuje ukládání Ca.
• Normální hladina kalcémie: Ca = 4,4 až 5,7 mmol/l.
• Při nedostatku parathormonu vzniká zákal čočky.
• Při zvýšené hladině parath. dochází k odbourávání Ca z kostí = demineralizace.
• Hypokalcemie: snížená hladina, křeče (zvýšená dráždivost nervosvalová).
• Hyperkalcémie: zvýšená hladina, zvyšuje kontrakce srdce (může způsobit až zástavu).

Slinivka (Pankreas)

• 20 cm dlouhá žláza, uložena retroperitoneálně.
• Smíšená žláza (má vnější i vnitřní sekreci).
• Dvě největší žlázy trav. systému.
• Dvě části zevně sekreční a vnitřně (endokrinní).
• Endokrinní část slinivky - langerhansovy ostrůvky.

Langerhansovy Ostrůvky

• Shluky buněk, průměr 0,3 mm, ve slinivce cca 1 milion, hmotnost 1g.
• Produkují alfa buňky (glukagon), beta buňky (inzulín) a delta buňky (somatostatin).
• Alfa buňky: aktivují se při nízké hladině cukru (hypoglykemie).
• Beta buňky: aktivují se při hyperglykemii.
• Delta buňky: tlumí alfa a beta buňky.

Účinky Inzulínu

• Reguluje (snižuje) hladinu cukru v krvi.
• Usnadňuje vstup glukózy do buňky.
• Anabolický účinek - proteosyntéza.
• Stimuluje tvorbu tuků.
• Působí v játrech, svalové a tukové tkáni.
• Tento hormon vyvolává metabolické děje.

Účinky Somatostatinu

• Tvoří se v delta buňkách.
• Udržuje rovnováhu mezi inzulinem a glukagonem (tlumí je).

Účinky Glukagonu

• Tvoří se v alfa buňkách.
• Zvyšuje hladinu krevního cukru.
• Tvorba inzulinu a glukagonu je řízena zpětnou vazbou.
• Hladina cukru v krvi (glykemie) = 4,5 až 6,5 mmol/l.

Varlata (Testes)

• Mužské párové orgány (5x3), uloženy v šourku (scrotum).
• Uvnitř semenné kanálky ústí do nadvarlete.
• Leydigovy buňky produkují testosteron (androgenní účinek).

Vaječníky (Ovaria)

• Ženské párové žlázy, velikosti švestky, leží na bočních stěnách pánevní dutiny.
• Kůra obsahuje nezralá vajíčka (oocyty).
• Dřeň zajišťuje látkovou výměnu (Graafův folikul = zralý folikul s vajíčkem).
• Estrogeny produkují buňky folikulů.
• Progesteron řídí sekreci mléka a udržuje těhotenství.

Dýchací systém

• Stálý přísun kyslíku je podmínkou látkové výměny.
• Dýchání se skládá ze tří dějů.

Zevní Dýchání (Ventilace)

• Výměna plynů probíhá mezi atmosférou a krví v plicích.
• Nádech (inspirace) a výdech (expirace) jsou umožněny pohyby hrudníku.
• Činnost dýchacích svalů a pružnost hrudníku a plic jsou klíčové.
• Řízení a kontrola dýchacích pohybů probíhá v dýchacím centru CNS.

Rozvod a Transport Dýchacích Plynů

• Dýchací plyny se transportují mezi vnitřním povrchem alveol a buňkami prostřednictvím krve.
• Transport je oboustranný.
• Kyslík je přiváděn do tkání.
• Oxid uhličitý a voda jsou odváděny z tkání
• Funkce oběhu, složení krve a horní a dolní dýchací cesty ovlivňují transport.
• Dýchání, oběh a krev tvoří funkční celek.

Vnitřní Dýchání (Tkáňové)

• Výměna plynů probíhá mezi krví a tkáňovými buňkami, včetně nitrobuněčných oxidací.
• Bez tkáňových oxidací nelze uvolnit chemickou energii z živin vstřebaných v trávicím systému.

Dýchací systém – Soustava Trubic a Dutin

• Systém trubic a dutin umožňuje proudění vzduchu do plic.
• Dělení podle funkce: dýchací trubice (od dutiny nosní a ústní do plic) a dýchací odstavce plic (výměna plynů přes stěnu sklípků).

Stavba Stěn Trubic

• Sliznice, podslizniční vazivo, chrupavčitý skelet, vazivo a hladká svalovina tvoří stěny trubic.
• Sliznice (mukóza) je pokryta cylindrickým řasinkovým epitelem, který posunuje hlen s mikroorganismy a nečistotami.
• Sliznice obsahuje hlenové žlázy.
• Podslizniční vazivo je hojné v hrtanu, zánět může vést k zúžení dýchací trubice.
• Uzlíky lymfatických buněk v dýchací trubici tvoří ochrannou bariéru proti infekci.
• Chrupavčitý (kostěný) skelet zabraňuje zúžení dýchacích cest.
• Smrštění svaloviny dýchací trubice umožňuje peristaltické pohyby trubic při dýchání.
• Zúžení průsvitu je omezeno pružností prstenčitých a podkovitých chrupavek.
• V drobných průduškách skelet chybí.
• Pohyblivý skelet hrtanu (kloubně spojené chrupavky) a svaly mění napětí hlasivkových vazů a tvar hlasivkové štěrbiny, čímž vzniká hlas.

Dýchací Trubice

• Nosní dutina, nosohltan, hrtan, průdušnice a průdušky tvoří dýchací trubici.

Nosní Dutina (Cavitas Nasi)

• Prostor ohraničený kostěnými výběžky horní čelisti po stranách.
• Strop tvoří čelní a čichová kost (a trochu i nosní kůstky).
• Čichové pole se nachází ve stropu sliznice nosní dutiny a je tvořeno nervovými (čichovými) buňkami.
• Dutina přechází v přední části do zevního nosu, čichové políčko je ve stropu nosní dutiny.
• Vzadu nosní dutina pokračuje choanami (2 otvory) do nosohltanu.

Funkce Nosní Dutiny

• Předehřívá vzduch na tělesnou teplotu.
• Čistí vzduch od škodlivin.
• Zvlhčuje suchý vzduch díky vodě v hlenu a prohřátí sliznice.
• Obsahuje čichové pole.
• Obsahuje lymfatickou tkáň (imunoglobuliny v hlenu).
• Kostru nosu tvoří chrupavky v křídlech a na hřbetu nosu, kořen nosu je kostěný.
• Nosní přepážka (septum nasi) rozděluje nosní dutinu na 2 části, které jsou členěny skořepami (conchae).

Vedlejší Nosní Dutiny (Sinus Paranasales)

• Spojují se s nosní dutinou (v lebečních kostech) a mají stejnou stavbu jako nosní dutina.
• Dutina horní čelisti (sinus maxillaris) je největší párová dutina v horní čelisti.
• Čelní dutina (sinus frontalis) se nachází v kosti čelní.
• Dutina čichové kosti (sinus ethmoidalis) a dutina klínové kosti (sinus sphenoidalis) se nacházejí v čichové a klínové kosti.
• Mukoperiost je sliznice nosní dutiny a vedlejších dutin srůstlá s periostem, pokrytý cylindrickým řasinkovým epitelem, dobře prokrvený a obsahující hlenové žlázky.

Nosohltan (Nasopharynx)

• Nálevkovitý úsek hltanu.
• Vzduch proudí do nosohltanu choanami.
• Měkké patro a čípek tvoří hranici mezi nosohltanem a hltanem.
• Svalovina měkkého patra se zvedá při polykání a odděluje ústní a nosní dutinu.
• Eustachovy trubice ústí do nosohltanu (spojují střední ucho s nosohltanem, vyrovnávají tlak).
• Nosohltanové mandle (tonsillae pharyngeae) jsou lymfatické uzlíky u trubic a chrání proti infekci.

Hrtan (Larynx)

• Trubicovitý a mírně nálevkovitý tvar, horní část je otevřená a dolní přechází do průdušnice.
• Podklad tvoří hrtanové chrupavky (štítná, prstenčitá a trojboké hlasivkové), hlasové vazy a hrtanová příklopka (epiglottis).
• Hrtanové chrupavky jsou spojeny klouby umožňující pohyb.
• Dochází k napínání, oddalování a přibližování hlasových řas, čímž se mění výška zvuku díky chvění okrajů řas se vzduchem.
• Hrtan vystýlá sliznice s řasinkovým epitelem.
• Výška hlasu závisí na napětí a délce hlasových vazů, barva na prostornosti a tvaru dutiny.
• Mluvidla (měkké patro, dásně, jazyk, zuby, rty...) se účastní na řeči.
• Podslizniční vazivo hrtanu je tvořeno řídkým vazivem s cévami.
• Při zánětu vazivo prosákne a vzniká otok (první pomoc koniotomie).

Průdušnice (Trachea)

• Navazuje na prstenčitou chrupavku hrtanu.
• Laloky štítné žlázy leží na bocích krční části průdušnice.
• Vstupuje do hrudníku a větví se na pravou a levou průdušku, které vstupují do plic.
• Délka průdušnice je 13 cm a šířka 1,5-1,8 cm.
• Pravá průduška je přímé pokračování průdušnice, proto vdechnuté předměty lépe zapadají do pravé průdušky.
• Levá průduška odstupuje pod ostřejším úhlem a je delší.
• Bronchy se v plicích větví na tzv. bronchiální strom.
• Bronchioly mají průměr 1mm a stěnu ze sliznic, vaziva a snopečků hladké svaloviny.
• Podkovovité chrupavky zajišťují tvar stěny, vazivo obsahuje hladkou svalovinu navazující na chrupavčitou výztuhu.
• Průdušnice a bronchy vystýlá sliznice s hlenovými žlázkami.

Plíce (Pulmo, Pulmones)

• Jehlicovitý tvar, vyplňují velkou část hrudní dutiny.
• Vrcholky přesahují úroveň klíčních kostí (plicní hroty), báze plic naléhají na bránici.
• Bronchy, cévy a nervy vstupují do plic v plicních hilech (stopkách).
• Obsahuje vazivovou tkáň = plicní skelet.
• Na povrchu plic je poplicnice.
• Pravá plíce je členěná na 3 laloky, levá na 2.
• Plicní tkáň se skládá z bronchů, vaziva, cév a nervů. Bronchy se větví na lalokové a pak na segmentové.
• Plicní segment má vlastní průdušku a cévy a je oddělen vrstvou vaziva, větví se na respirační bronchy.
• Respirační bronchy (průdušinky) mají alveoly (plicní sklípky).
• Stěna plicních alveol je tvořena sítí jemných vazivových vláken bohatě zásobených krví s tenkou vrstvou respiračního epitelu.
• Plicní lalůček tvoří funkční jednotku plic s respiračními bronchy, váčky a cévami.
• Plicní oběh může hromadit až 200 ml krve v plicních tepnách.
• Plicní tepny stupují do hilů a vedou odkysličenou krev z pravé komory do plicních sklípků.
• Žíly plicní vedou okysličenou krev do levé síně a komory a do tělního oběhu.
• Výměna plynů probíhá mezi krví a vdechovaným vzduchem.

Fyzikální a Chemické Změny v Průběhu Dýchání

• Vdechovaný vzduch obsahuje 21% kyslíku, 79% dusíku a vzácných plynů a 0,04% oxidu uhličitého.
• Vydechovaný vzduch má jiné složení než vdechovaný.
• Objem mrtvého prostoru je 150-230 ml.
• Objem výdechu v klidu je 500-600 ml.
• Kyslík přenáší hemoglobin = oxyhemoglobin.
• Vazebná křivka kyslíku ukazuje množství kyslíku vázaného na hemoglobin a oxidu uhličitého.
• Mechanika dýchání zahrnuje aktivní vdech (díky bránici a podtlaku v dutině hrudní) a pasivní výdech (díky pružnosti hrudní stěny a plic).
• Bránice začíná na páteři a upíná se na žebra, funguje jako píst.
• Okolo plic je pohrudniční dutina tvořená blankou, v ní je podtlak.

Dutina Pohrudniční

• Mezi nástěnnou štěrbinou a pleurou je pohrudniční dutina (cavitas pleurae) s podtlakem, díky němuž jsou plíce pružné.
• Dechový objem je 500 ml, při námaze až 1-2 l.
• Vitální kapacita plic (kolik se vydechne po největším nádechu) je u mužů 4200 ml a u žen 3200 ml a měří se spirometrem.
• Dýchací centrum se nachází v prodloužené míše a řídí dýchání na základě složení krve, informací z receptorů v dýchacích svalech a plicních cév.

Tkáňové Dýchání

• Nedostatek kyslíku v tkáních = hypoxie (příčiny: nedostatek červených krvinek, obsazení hemoglobinu jedovatým plynem, zpomalení cirkulace krve).
• Citlivost tkání na hypoxii je větší, pokud jsou tkáně dobře zásobeny.

Trávicí soustava

• Metabolismus = proces výměny látek.
• Trávení = mechanické a chemické zpracování potravy.
• Vstřebávání = resorpce a transport rozložených živin do krevního a mízního oběhu.
• Vstřebávání se dělí na aktivní (tenké střevo) a pasivní (léky, alkohol).
• Energie = oxidací uvolněná z živin.

Biochemie

• Enzymy jsou bílkovinné katalyzátory chemických reakcí v organismu.
• Bílkoviny jsou základní živiny složené z aminokyselin, řízeny geneticky (DNA).
• Nukleové kyseliny (DNA, RNA) jsou spirálově stočené molekuly složené z dusíkatých látek, sacharidů a kys. fosforečné.
• Sacharidy jsou složené z řetězců uhlíku a skupin tvořených kyslíkem a vodíkem, zdroje energie.
• Tuky jsou složené z mastných kyselin a alkoholů, energetická rezerva pro stavbu membrán.
• Vitamíny jsou různorodé látky rozpustné v tucích (A, D, E, K) a vodě (B, C).

Trávicí systém

• Skládá se z trávicí trubice a připojených žláz (dú, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, konečník).
• Stavba trávicí trubice: sliznice, podslizniční vazivo, svalovina, peritoneum.

Dutina Ústní (Cavitas Oris)

• Tvoří předsíň a vlastní dutinu, oddělena patrem od nosní dutiny, rty zvenčí.
• Spodinu tvoří jazyk (lingua) z příčně pruhované svaloviny, fixován slizniční řasou.
• Papily s chuťovými pohárky na povrchu jazyka vnímají chuť (sladko, slano, hořko, kyselo).
• Jazyk má funkci chuti, rozměňování a posunu potravy a tvoří hlásky.
• Zuby (dentes) rozmělňují potravu. Dospělý člověk má 32 zubů (řezáky, špičáky, třenové zuby, stoličky).
• Zub tvoří korunka, krček a kořen. Korunku kryje sklovina, zubovinu a dřeň.
• Periodontium je závěsný aparát zubů, dáseň představuje sliznici okolo zubů.

Slinné Žlázy

• Příušní žláza, podčelistní a podjazyková ústí do dutiny ústi
• Sliny tvoří : voda, mucin, ptyalin, soli a lysozin
• Vylučují se působením nervových a látkových podnětů (1,5 l za 24 h).

Hltan (Pharynx)

• Trubice nálevkovitého tvaru, zavěšen na lebeční spodině.
• Patrové mandle (mízní tkáň) a příčně pruhovaná svalovina umožňuje polykání (reflexní děj).

Jícen (Oesophagus)

• Svalová trubice spojuje hltan a žaludek, leží za průdušnicí.
• Horní polovina jícnu je z příčně pruhované svaloviny, dolní z hladké, peristaltické pohyby se objevují při polykaní.

Žaludek (Gaster, Ventriculus)

• Vakovitý orgán v levé brániční klenbě: Částí tvoří česlo, klenba, telo, vrátnik
• Před kličkami střeva visí velké omentum (ochranný význam)
• Sliznice je složena v řasy, trubicovité žlázy produkují hlen a žaludeční šťávu.

Funkce Žaludku

• Mechanicky promíchává obsah se žaludeční šťávou (chymus).
• Vytváří žaludeční šťávu.
• Žaludeční lipáza štěpí tuky
• Složení šťávy :

1. pepsín
2. kys.chlorovodíkova 3)žaludečni lipaza 4)mucin 5)chymosin

• Vnitřní faktor se vytváří ve stěně žaludku.

Řízení Sekrece

• Nervově nebo látkově látky z potravy dráždí žaludeční sliznici - Vytváří se hormon gastrin a vyvolavá v žaludeku tvorbu šťávy

Tenké Střevo (Intestinum Tenue)

• 3-5 m dlouhé, zatočené do kliček, oddíly tvoří dvanáctník, lačník, kyčelník..
• V duodenu ústí žlučové cesty a pankreas na Vaterské papile.
• Sliznici tvoří klky a mikroklky, to zvetšuje povrch a dochází k resorpci.
• Žlazy ve sliznicí vytváří hlen neutralizující kysely žaludeční obsah
• Složení střevní šťávavy (enzymy) :

1. lipáza -tuky
2. amylasa -cukru
3. pepsin/erepsin - bilkoviny

• Ileocekalní chlopeň- místo vyustění ilea do tlusteho streva

Tlusté Střevo (Intestinum Crassum, Colon)

• Konečný 1,5 m úsek trávící trubice, části : slepé , tračník Vzestupni, příčny, sestupni, esovita klička a konečník - vyustuje svěračema

• Zahuštuje se obsah a probíhají kvasné a hnilobné pochody

• Stolice obsahuje nestrávené zbytky , vodu, zlučová barvíva i

• Defekace - je reflexní děj

Žlázy : Játra (Hepar)

• Největší žláza, uložená v pravé brániční klenbě, rozdělená na pravý a levý lalok.

• Zákl. stavební jednotka = jaterní lalůček a je složena z trámců

• žlucové vyvody dopraví co je potřeba do dvanáctniku .

• Funkce :

1. metabolická
2. tvorba žluči 3)detoxikacni
3. ukladaji se cukry , tuky , vitaminy
4. zasobarna krve

Žlučník (Vesica Fellea)

• Vstrebava tuky a nachazy se ve spodní ploše jater, má hruškovitý tvar
• Funkce žluči : stepi tuky
• Ductus hepaticus sinister a dexter - to spojuje

Pankreas

• Leží za žaludkem uložená retroperitonealné

• Zlaza jé tuboavcolarna - Kryta vazivovym pouzrdrem

• Hlavní podnetem je sectrtin

• Enzyme :

1. trypsinový komplex
2. pankreaticka lipaza
3. pankreaticka amylaza

• Beta bunky snizuji hladinu cukru v krvi a alfa zvyšuji

Tato lekce se zabývá dýchacím systémem, včetně zevního dýchání (ventilace), rozvodu a transportu dýchacích plynů a vnitřního dýchání. Popisuje, jak výměna plynů probíhá mezi atmosférou a krví v plicích a mezi krví a tkáňovými buňkami. Vysvětluje také, jak je kyslík přiváděn do tkání a oxid uhličitý a voda jsou odváděny.