Biologická psychologie 19. století

Pseudovědecká teorie lokalizace duševních funkcí v mozku.

Filozofická otázka o vztahu mezi duševními a fyzickými procesy.

Filozofický názor, že mysl a tělo jsou odlišné entity.

Filozofický názor, že mysl a tělo jsou aspekty jedné entity.

Techniky pro zobrazení struktury a aktivity mozku.

Zakladatel první psychologické laboratoře v Lipsku.

Autor frenologie, popularizátor.

Prováděl experimenty se stimulací mozkové kůry.

Studuje vývoj pojetí mysli a chování z hlediska biologie.

Různá myšlení o vztahu mysli a těla v historii.

Vědci, kteří v 19. století položili základy studiu vztahu mysli a mozku.

Prozkoumávání části mozku odpovídající za určité funkce.

Vývoj druhů v čase.

Důležité objevy a teorie v historii studía evoluce.

Studium dědičnosti chování.

Výsledky genetických studií o chování, které se opakují.

Specializovaná buňka v nervovém systému, která přenáší elektrické a chemické signály.

Podpůrné buňky v nervovém systému, které poskytují neuronům ochranu a podporu.

Krátká, dočasná změna elektrického potenciálu na buněčné membráně neuronu, která umožňuje přenos signálů.

Místo spojení mezi neurony, kde se přenášejí signály z jednoho neuronu na druhý nebo na cílovou buňku.

Výrůstky neuronu, které přijímají signály od jiných neuronů.

Výrůstky neuronu, které vysílají signály jiným neuronům.

Elektrický potenciál na membráně neuronu v klidovém stavu, kdy je uvnitř buněk mírně záporný náboj oproti vnějšku.

Proces tvorby nových neuronů v dospělosti.

Proces, kdy se náboj uvnitř neuronu změní z negativního na pozitivní, když do něj vstoupí kladné ionty.

Proces návratu neuronu do původního záporného náboje po odeslání zprávy.

Fáze, kdy neuron dosáhne silnější negativní polarizace než původní stav během resetování, jako přehánění.

Nejčastější typ synapse, kde se neurony komunikují pomocí neurotransmiterů.

Chemické látky, které slouží jako "posel" pro komunikaci mezi neurony.

Malá mezera mezi presynaptickým a postsynaptickým neuronem.

Neuron, který odesílá signál.

Řídící centrum těla obsahující mozek a míchu. Zodpovědný za zpracování informací, reakce a koordinaci funkcí.

Hlavní řídící centrum CNS zodpovědné za myšlení, vnímání, paměť, emoce a koordinaci pohybů.

Komunikační trasa CNS s tělem. Přenáší informace a umožňuje reflexy.

Síť nervů a ganglií mimo CNS. Spojuje CNS s ostatními částmi těla.

Řídí dobrovolné pohyby a přenáší smyslové informace do CNS.

Reguluje mimovolní funkce jako je srdeční tep, trávení a dýchání.

Připravuje tělo na „bojuj nebo uteč“ reakci: zrychluje srdeční tep, rozšiřuje zornice.

Podporuje „odpočinek a trávení“: zpomaluje srdeční tep, stahuje zornice.

Oblast mozku v předním mozku, která se nachází mezi mozkovými hemisférami a mozkovým kmenem. Zahrnuje důležité struktury: thalamus, hypotalamus a epifýza.

Přenosové centrum pro smyslové informace putující do mozkové kůry. Přijímá vstupy od smyslů a směruje je do příslušných částí mozkové kůry.

Reguluje homeostázu v těle, řídí regulace teploty, hladu, žízně, spánku a bdění, a sekreci hormonů z hypofýzy.

Vylučuje hormon melatonin a podílí se na regulaci cyklu spánek-bdění a dalším biologickým rytmům.

Zodpovědná za zpracování smyslových informací, iniciování pohybů, myšlení, uvažování a jazyk. Skládá se z čtyř laloků: frontální, parietální, okcipitální a temporální.

Skupina jader hluboko v mozkových hemisférách, zodpovědná za řízení motoriky, procedurální učení, vytváření návyků a zpracování emocí.

Zahrnuje mozkovou kůru, limbický systém a bazální ganglia.