Anatomie a morfologie premolárů

Popisuje tvar a strukturu korunky a kořene druhého dolního premoláru, včetně detailů jako je proporce hrbolků, umístění fisury a kanálků kořene.

Charakteristický pro druhý dolní premolár. Nerovnoměrný vztah výšky hrbolků.

Podélná štěrbina (fisura) je posunutá směrem k lingválnímu (jazykovému) hrbolku.

Druhý dolní premolár má oproti prvnímu o něco obléjší hrbolky.

Druhý dolní premolár má jeden kořen, který je plochý v mesiodistálním směru.

Zvýrazněná struktura na apikálním (špičkovém) konci kořene.

Korunka druhého dolního premoláru je o něco mohutnější než u prvního, i když nepoměr mezi hrbolky není tak velký.

Stranou korunky orientované směrem k sousednímu zubu jsou relativně ploché.

Druhý zub spodní čelisti v řadě molárů.Jeho lingvální ploška je vyšší a širší než u prvního dolního premoláru.

Plochy zubů, které sousedí s jinými zuby. Jsou relativně ploché a méně lingválně skloněné.

Druhý dolní premolár má tři hrbolky. Linguální hrbolek je rozdělen příčnou fisurou na mesiolingvální a distolingvální hrbolky.

Jeden z hrbolků druhého dolního premoláru. Je obvykle větší a posouvá příčnou fisuru distálně.

Druhý z hrbolků na linguální ploše druhého dolního premoláru.

Drážka na zubu, oddělující dva hrbolky. Tvoří tvar písmene Y.

Test znalostí v průběhu kurzu, zaměřený na prezentaci učiva.

Studium tvarů a struktury zubů.

Zuby v přední části čelisti, sloužící pro kousání.

Zuby za řezáky, sloužící k trhání.

Zuby mezi špičáky a moláry. Jsou významné pro žvýkání.

Zuby nacházející se mezi špičáky a moláry ve stálé dentici, sloužící k trhání a rozmělnění potravy.

Premolár nahoře, má dva hrbolky (bukální a palatinální), mohutnější než frontální zuby.

Premolár v horní čelisti, obvykle s dvěma hrbolky, někdy i s třetím.

Premolár dole, má dva hrbolky, odlišuje se od horního.

Premolár na dolní čelisti, obvykle s dvěma hrbolky, někdy i s třetím.

Část čelisti za premoláry, zahrnující moláry.

Souhrnný pojem pro zuby.

Soustava zubů, která nahrazuje dočasnou dentici.

Soustava mléčných zubů.

Premoláry a moláry, které mají hrbolky pro žvýkání.

Kořeny horního druhého premoláru jsou cervikálně spojeny a rozdělují se v apikální polovině. Obsahují jeden kořenový kanálek.

Předpokládáme jeden silný kořen, jeho délka je srovnatelná s prvním premolárem a typická je kořenová známka.

Dřeňová dutina kopíruje tvar korunky a rozbíhá se do rohů směřujících k hrbolkům. Mesiodistálně je výrazně oploštělá.

Dutina odpovídá tvaru korunky a vybíhá do dvou rohů, směřujících k hrbolkům. Mesiodistálně je výrazně oploštělá.

Okluzní ploška je sníženina ohraničená hřebeny (cristami) a valy, se střední podélnou fisurou rozdělující plochu. Fisura se větví v jamkách.

Je podobná jako u prvního premoláru, ale je poněkud plytší a podélná fisura je kratší.

Ploška je uprostřed rozdělena sklovinným valem a je výrazně konvexní, s linií max. konvexity směrem k aproximálním ploškám a okluzálně.

Je o něco širší než u prvního premoláru, ovlivněná tvarem korunky.

Ploška je užší, kvůli palatinálnímu sklonu aproximálních plošek a je klenutá podobně jako bukální ploška.

Relativně ploché, obloukové na okluzní ploše. Na mesiální ploše žádná konkavita.

Relativně ploché, okluzálně se zaoblují ve sklovinné valy. Distální ploška je konvexnější, mesiální někdy konkavní směrem k bifurkaci.

Jsou pilíři 2.třídy dle Voldřicha, s průměrnou délkou kořene.

Rozlišitelné od horních podle lingválního sklonu korunky a rozdílu velikosti hrbolků.

Velikost korunky je podobná prvnímu premoláru, s dvěma hrbolky (bukální a palatinální), prakticky stejné velikosti. Korunka připomíná soudkový tvar.

Okluzní plocha zaoblenější, spíše elipsa než šestiúhelník.

Nejmenší z premolárů, s největším výškovým rozdílem mezi hrbolky.

Méně konvexní, kratší a strmější než bukální ploška.

Body kontaktu jsou podobně vysoké, distální kontakt je v porovnání s prvním premolárem širší.

Vždycky jeden, střední délka a robustnost, případně mesiodistálně zploštělý.