Přehled psychologie PDF

PSYCHOLOGIE Kern, Hans a kol.: Laucken, Uwe, Schick, August, Přehled psychologie Höge, Holger: (2015) Úvod do studia psychologie (1999) 1. Úvod – psychologie jako věda, předmět psychologie Předmět psychologie psýché = duše logos = nauka Počátky vědecké...

PSYCHOLOGIE Kern, Hans a kol.: Laucken, Uwe, Schick, August, Přehled psychologie Höge, Holger: (2015) Úvod do studia psychologie (1999) 1. Úvod – psychologie jako věda, předmět psychologie Předmět psychologie psýché = duše logos = nauka Počátky vědecké psychologie Wilhelm WUNDT (1839-1920) 1879 - psychologická laboratoř v Lipsku  duše: Ψ = věda o duši.  duševní život, psychika: Ψ = věda o psychice.  osoba, osobnost, člověk: Ψ= věda o člověku. Psychologie je věda o duševních jevech, o duševním životě člověka, o zákonitostech psychiky. Psychologie je věda o vědomí. Psychologie je věda o nevědomí. Psychologie je věda o chování. Psychologie je věda o prožívání. Psychologie je věda o prožívání a chování. Psychologie je věda o psychické regulaci chování. 2. Metody psychologie 1. POZOROVÁNÍ - cíl pozorování - sledované projevy - vysvětlení (interpretace) pozorovaného ! introspekce (sebepozorování) extraspekce (pozorování jiných) zúčastněné x nezúčastněné pozorování ruční zápis pozorovaného videozáznamy jednosměrné zrcadlo 2. ROZHOVOR (interview) 1. strukturovaný 2. nestrukturovaný 3. polostrukturovaný špatné otázky: sugestivní nesrozumitelné obecné Otázky v rozhovoru:  Otázky otevřené - volný prostor pro formulaci odpovědi  Otázky uzavřené – jsou dány varianty odpovědí Umění vést rozhovor! Ohnisková skupina (focus group)  téma (ohnisko) rozhovoru ve skupině  moderátor ( + pomocný moderátor)  tichý pozorovatel 6 3. DOTAZNÍKY - sebepopis výhody: nevýhody: neporozumění otázkám hodně dat najednou zkreslování odpovědí, snadnost zadání např. záměrné vylepšování Typy otázek v dotazníku Otázky otevřené např. Popište svůj běžný pracovní den: 8 Otázky uzavřené - několik nabídnutých variant odpovědí Příklad  Vyberte, prosím, výrok, který nejlépe vystihuje Vaše řešení pracovních konfliktů: a) snažím se o domluvu s druhými b) většinou se neudržím a „vybuchnu“ c) stáhnu se, nereaguji 9 Otázky polouzavřené/polootevřené - kombinace uzavřené a otevřené otázky - přidání odpovědi „jiné“ Příklad:  Ke kterým pracovním činnostem by podle Vás bylo možné využít uvedený SW program? (z nabízených variant zakřížkujte pouze jednu odpověď) a) ke vstupnímu školení nových zaměstnanců b) pro manažerské činnosti vedoucích pracovníků c) pro výzkumná šetření ve firmách d) k jiným (uveďte): 10 4. TESTY  test = zkouška  nejsou sebeposuzující, ale jde o nějaký výkon/projev VÝKONOVÉ TESTY Test pozornosti 11 Inteligenční test 12 OSOBNOSTNÍ PROJEKTIVNÍ TESTY Rorschachův test 13 Lüscherův test Test kresby stromu 14 TAT – Tematický apercepční test 5. ANALÝZA VÝTVORŮ deníky, dopisy, kresby, fotografie… zařízení bytu, výrobky… 16 6. EXPERIMENT  = pokus  hledání příčin Cílem je ověřovat hypotézy (předpoklady). - záměrné vyvolání jevu - kontrola podmínek - možnost opakování 17   The Marshmallow experiment https://www.youtube.com/watch?v=Yo4WF3cSd9Q https://www.youtube.com/watch?v=QX_oy9614HQ 18 Hlavní psychologické směry DĚJINY PSYCHOLOGIE předvědecké období - názory o duši v rámci náboženství (nejprve primitivní náboženství, poté velké náboženské soustavy – buddhismus, hinduismus,…), také jako součást filozofie vědecké období - psychologie jako samostatná věda - 1. psychologická laboratoře - Lipsko 1879, začaly se provádět experimenty PARADIGMATA V PSYCHOLOGII A PSYCHOLOGICKÉ SMÉRY 1. počátky psychologie jako vědecké disciplíny - experimentální psychologie 2. Behaviorismus → kognitivně-behaviorální směry 3. Gestalt psychologie (tvarová psychologie) → kognitivní psychologie 4. Psychoanalýza → psychodynamické směry 5. Fenomenologická a humanistická psychologie 6. Biologické přístupy 1. Experimentální psychologie Wilhelm WUNDT (1832 - 1920)  laboratoř v Lipsku 1879  metoda introspekce  psychologie elementová (atomistická): vyšší psychické funkce jsou složeny z nižších elementů stejně jako ve fyzice jsou složeny látky z atomů počitky → vjem → představa → myšlení pocity 2. Behaviorismus = věda o chování, tzv. objektivní psychologie, „psychologie bez duše“ extraspekce S – R (stimulus - reakce) experiment, experimentální proměnné John Broadus WATSON (1878 - 1958) - tzv. radikální behaviorista - 1912 behavioristický manifest „Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručím, že z každého z nich vychovám specialistu, jakého náhodně zvolím …“ - psychologie je přírodní věda, studium krys neobehaviorismus Burrhus Frederic SKINNER (1904 - 1990)  S-O-R (stimulus, organismus, reakce)  experiment  operantní podmiňování (učení pokusem a omylem) Kognitivně-behaviorální směry Julian B. ROTTER (1916- 2014)  locus of control – místo kontroly (externalisté – internalisté) Albert BANDURA (nar. 1925)  teorie sociálního učení  self-efficacy - sebeúčinnost(vnímaná vlastní zdatnost) 3. Gestalt psychologie (tvarová psychologie) - gestalt = tvar Max WERTHEIMER (1880 - 1943) Kurt KOFFKA Wolfgang KÖHLER - rozhodující je celek (uspořádanost, pravidelnost, tendence k uzavírání celku) - figura a pozadí celek je víc než jen suma částí Teorie pole Kurt LEWIN pole = člověk + prostředí chování je funkcí osoby a prostředí ŽIVOTNÍ PROSTOR OSOBA Kognitivní psychologie - předmětem jsou mentální procesy, především kognitivní - psychika = systém zpracování informací Jean William Fritz PIAGET (1896 - 1980)  teorie kognitivního vývoje ◦ stádium senzomotorické ◦ stádium předoperačního myšlení ◦ stádium rozvoje konkrétních myšlenkových operací ◦ stadium rozvoje formálních operací  adaptace ◦ akomodace ◦ asimilace 4. Psychoanalýza Sigmund FREUD (1856 Příbor - 1939) - význam nevědomí – tzv. hlubinná psychologie ID (ono) - nevědomí pudy života a smrti EGO (já) SUPEREGO (nadjá) Psychodynamické směry Carl Gustav JUNG (1875 - 1961)  tzv. analytická psychologie  osobní a kolektivní nevědomí  archetypy Alfred ADLER (1870 - 1937)  tzv. individuální psychologie  sociální pud – vrozený, snaha najít místo ve společnosti  komplex méněcennosti  životní plán, styl Karen HORNEYOVÁ (1885 - 1952)  reforma psychoanalytického pohledu na ženy Erich FROMM (1900 - 1980)  vlastnění a bytí – modus mít nebo být 5. Fenomenologická a humanistická psychologie - problematika lidského bytí a jeho smyslu - otázky lidského svědomí, zodpovědnosti, osamělosti, intimity - úsilí o pochopení lidské existence - studium prožívání pomocí introspektivního zkoumání vnitřní zkušenosti Carl R. ROGERS (1902 – 1987) teorie já  já (self) x ideální já  nedirektivní (na klienta zaměřená) terapie  sebeaktualizace  optimální osobnost Viktor Emanuel FRANKL (1905 – 1997) logoterapie  existenciální frustrace  nedělní neuróza  "Život člověka má svůj smysl. Po smyslu života se neptáme, ale odpovídáme na něj tím, že za život přebíráme odpovědnost.„  úsilí o smysl, „vůle ke smyslu“ (potřeba smyslu, touha po smyslu) 6. Biologické přístupy - zájem o biologické, zejména neurofyziologické procesy - zkoumání mozku, mozkové aktivity - evoluční perspektiva - evoluční vývoj lidské psychiky a chování - genetický základ mentálních procesů  Poznávací procesy – vnímání, představování, fantazie, paměť, pozornost, myšlení Kognice = poznávání Kognitivní (poznávací) procesy:  čití a vnímání  představivost (fantazie)  pozornost  paměť (a učení)  myšlení - reálně je kognice propojena s emocemi ČITÍ A VNÍMÁNÍ fyzikální čití vnímání podnět počitky vjemy čití vnímání Nn zelená barva louka tón C hudební skladba čití (senzorické procesy) - proces získávání ‚syrových‘ informací z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformování do podoby nervových impulsů, které mozek dále využívá - příjem a zpracování informací ve smyslových orgánech, výsledkem je počitek vnímání - obraz reality (vnitřního a vnějšího prostředí) ve vědomí zprostředkovaný smyslovými orgány - čití probíhá převážně ve smyslových orgánech, kdežto vnímání v mozku počitky → vjemy počitek - obraz jednotlivých vlastností předmětů a jevů, které působí na receptory člověka, ve vědomí vjem - obraz souhrnu vlastností předmětů a jevů, které aktuálně působí na analyzátory - výsledek zpracování senzorických dat analyzátor (smyslový orgán) - 3 části: receptor, nervové dráhy a nervové centrum 1. vnější receptory ◦ dálkové: zrakový, sluchový, čichový, vibrační ◦ dotykové: chuťový, tlakový, tepelný, bolesti 2. vnitřní receptory ◦ visceroreceptory (útrobní, orgánové): trávení, bolesti, krevního oběhu, vyčerpanosti, dýchání, sexuální, vylučování ◦ proprioreceptory: pohyb, rovnováha, poloha Citlivost receptorů - práh čivosti absolutní ◦ dolní podnětový práh = nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku příslušného počitku ◦ horní podnětový práh = nejvyšší intenzita podnětu, na který analyzátor reaguje specificky, tj. vznikem příslušného počitku - podprahové a nadprahové podněty rozdílový práh = nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který vede ke vzniku dvou počitků či vjemů Reakční čas - čas od registrace podnětu k počátku reakce PŘEDSTAVOVÁNÍ Představa = znovuvybavený vjem - méně jasná, konkrétní, názorná, je útržkovitá, není kopií vjemu ILUZE = kombinace vjemu a představy (nářek větru …) HALUCINACE = velmi jasné představy, považujeme je za vjemy Vzpomínkové a fantazijní představy → FANTAZIE Fantazie = představa něčeho, co jsme nikdy nevnímali nebo co vůbec neexistuje Techniky tvoření fantazijních představ: schematizace, zmenšování nebo zvětšování, spojování nezávislých částí … Druhy fantazie: 1. neúmyslná (sny, v bdělosti v silných cit. stavech) 2. úmyslná - rekonstruující (představa na základě popisu, mapy…) - konstruující - tvořivá POZORNOST - zaměřenost a soustředěnost vědomí! - neúmyslná - úmyslná - vůle Vlastnosti pozornosti: - stálost pozornosti - rozdělování pozornosti - přepojování pozornosti MYŠLENÍ A ŘEČ Myšlení - nejvyšší psychický poznávací proces - = zobecněné a zprostředkované poznání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných souvislostí ! zobecněné – zachycuje podstatné vlastnosti a vztahy zprostředkované – překračuje hranice vnímání Usuzování = vyvozování závěrů z výchozích předpokladů indukce – nalezení obecného pravidla mezi jednotlivostmi dedukce – vycházíme z obecného pravidla, které aplikujeme na konkrétní příklad Deduktivní myšlení: - např. při řešení sylogismů - pokud neuděláme logickou chybu, je dedukce neomylná - nepřinese však nic nového, jen odkryje skryté souvislosti ve starých poznatcích Všechna A jsou B C je A. ------------------------------ Tedy, C je B. Myšlenkové operace analýza - myšlenkové rozložení celku na části syntéza - myšlenkové sloučení jednotlivých částí do smysluplného celku generalizace (zobecnění) - hledání obecné vlastnosti, pravidla či vztahu, který platí pro všechny členy dané kategorie abstrakce - výběr podstatné vlastnosti předmětů a jevů a neregistrování jiných vlastností komparace (srovnávání) Produkty myšlení (Aristoteles) ◦ pojem - shrnuje podstatné znaky nějaké třídy předmětů či jevů - společné vlastnosti ◦ soud - postižení vztahu mezi pojmy (slovní formou soudu je věta) ◦ úsudek – postižení vztahů mezi soudy, dovoluje učinit závěr Druhy myšlení konkrétní - zacházení s předměty v určité konkrétní situaci a nalézání jejich podstatných vlastností a vztahů - v mysli operujeme s vjemy 3+3=6 abstraktní 4 x 5 = 20 ◦ - operování se znaky a symboly, které jsou výsledkem abstrakce a zobecnění, některé z nich nemají hmatatelný předmět, existují jen jako pojmy (dobro, krása, spravedlnost) konvergentní - jednosměrné, sbíhavé myšlení, nalezení jedné správné odpovědi či jednoho možného řešení problému divergentní - vícesměrné, rozbíhavé myšlení, nespokojuje se s jedním možným řešením  Analytické a heuristické postupy Analytický (logický) postup - přesně daná pravidla, která se uplatňují v sérii pevně daných kroků (algoritmus) - při volbě vhodného algoritmu vede k jednoznačné odpovědi - máme jistotu správného řešení (event. lze dohledat chybu) Heuristický postup - intuitivní, obsahuje zkratky, odhady; čerpá se znalosti situace jako celku - je rychlý, ale nezajišťuje nalezení úplného, správného řešení ŘEČ Lev Semjonovič Vygotskij (1896-1934) - nástrojem myšlení je vnitřní řeč, která je zkrácená a útržkovitá - myšlení je simultánní, řeč sukcesivní „Myšlenka je jako mrak, řeč jako déšť, co z něj padá.“ - myšlenku máme v mysli jako celek, neskládáme ji po jednotkách, např. po slovech - pro vyjádření myšlenky ale musíme postupovat prvek za prvkem Tvořivé myšlení, kritické myšlení, kognice a metakognice  TVOŘIVOST (KREATIVITA) - novost (originalita) - užitečnost specifická tvořivost nespecifická - divergentní myšlení (rozbíhavé) - bisociace Bariéry tvořivosti: - vnější - vnitřní funkční fixace METAKOGNICE META + KOGNICE řečtina latina NAD... POZNÁVÁNÍ, ZÍSKÁVÁNÍ POZNATKŮ, (vnímání, paměť, řešení problémů, myšlení..) - vědomí vlastních myšlenkových procesů a porozumění jim 4 Margaret Meadová "Musíme děti učit, jak přemýšlet a ne co si myslet.„ „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.“ čínské přísloví (Lao Tzu) 5 Co víme o metakognici? Proč je Co to je? důležitá? METAKOGNICE Jak může být Jak může být rozvíjena? propojena s učením? Metakognice je... - myšlení o vlastním myšlení - jakoby argumentování se sebou samým (argumentace obrácená dovnitř) - základní předpoklad pro učení se (jak se učit) - nepřemýšlet jen o tom, co se učíme, ale jak se učíme 2 aspekty metakognice: 1. sebereflexe – vyhodnocení toho, co již víme nebo nevíme o našem myšlení (metakognitivní znalosti a zkušenosti) 2. seberegulace – řízení vlastního myšlení (využívání svých znalostí/ zkušeností v nových situacích) Metakognice a učení Význam metakognice pro učení - zefektivnění učení - metakognice umožňuje pokročilé učení - učení jako metakognitivní proces - učení je dovednost – přináší benefity po zbytek života „Žij, jako kdybys měl zítra umřít. Uč se, jako kdybys měl žít navždy“ Mahátma Gándí 9 SEBEREFLEXE: - SEBEREGULACE: metakognitivní znalosti metakognitivní a zkušenosti regulace JAK CO - učební plán - učební cíl 10  Metakognitivní procesy v učení PLÁN - před učením Co se budu učit?, Co už znám? Jaké strategie bych mohl/a použít?, Kolik mám času ? MONITOROVÁNÍ - během učení Funguje to, co dělám? Pokud ano, jak to vím? Je to v souladu s mým plánem, rozumím tomu? Mám něco upravit? Vyhodnocení - Po učení Co jsem se naučil/a?, Dosáhl/a jsem cíle?, Co bych měl/a příště dělat jinak?, Je něco, čemu pořád nerozumím ? 11 Co je to učení se (learning)? - vytváření nových synapsí mezi neurony v mozku, posilování nebo odstraňování spojů (neuroplasticita) po narození věk 6 let věk 14-60 let Co je to učení (teaching)? - vytváření podmínek, které podporují tyto strukturální změny v mozku učících se  informace je přidána, přestrukturována a začleněna do existující struktury znalostí učení (se) jako aktivní a dynamický proces NE!  Cyklus učení se MOTIVACE JIŽ EXISTUJÍCÍ METAKOGNICE ZNALOSTI UČENÍ SE S POROZUMĚNÍM Nastavení mysli Učící se využívá své zkušenostmi, není učící se robot - učení je proces – postupné hledání vhodných strategií - spojení nového s tím, co už víme - nastavení mysli ve vztahu k novému učení Carol Dweck 15  Nastavení mysli FIXNÍ RŮSTOVÉ - snadno se vzdává - vytrvalý - vyhýbá se výzvám - snaha i po neúspěchu - snahu vidí jako zbytečnou - poučí se z kritiky - pasivní - je inspirován úspěchem - ignoruje kritiku druhých - cítí ohrožení úspěchem druhých naučená bezmocnost 16 Význam metakognice pro KRITICKÉ MYŠLENÍ - posuzování kvality informací a vlastních myšlenek (schopnost vyhodnocovat fakta, schopnost změnit názor, efektivní rozhodování…) RQ= racionální kvocient jiné než IQ Keith Stanovich Vlivy: autorita, většina, emoce, sebevědomí, trénink https://www.youtube.com/watch?v=74GEOYNaiZ0 17  Co mám dělat? Co bych tady Jak to mám vědět? Smysl Making sense mohl/a použít? ofúkolu the task Proč jsem to použil/a předtím? Hledání souvislostí Knowledge and Why develop thinking skills and Making Znalosti a understanding connections chápání strategií of strategies Kdeassessment jsem to použil for learning in thea metod ROZVÍJENÍ and methods META- Metacognition dříve? Jak to mámclassroom? vědět? KOGNICE Jak jsem Monitorování Monitoring and a Znalosti a Knowledge and se sem understanding chápání procesů dostal? Co evaluating hodnocení učení se learning of thinking process a and principů principles potřebuju ACCAC myšlení dál? Co fungovalo dobře? Jak to bude příště? Program na rozvíjení učebního potenciálu - rozvíjení schopnosti se učit Prof. Reuven Feuerstein IZRAEL https://feuerstein-institute.org/ 1921-2014 The International Center for the Enhancement of Learning Potential ◼ 75 školících center ve 40 zemích světa ◼ každý rok vyškoleno asi 4 000 osob COGITO – Centrum kognitivní edukace https://cogito-centrum.cz/ Doc. Věra Pokorná, CSc. PROGRAM INSTRUMENTÁLNÍHO OBOHACENÍ (instrumental enrichment) Východiska: 1. Kritika testů inteligence a měření IQ - aktuální výkony v testech inteligence nemohou předpovídat budoucí úspěšnost ve škole a v životě! inteligence stanovená inteligenčními testy – jen aktuální stav vyjádřený číslem IQ = suma jednotlivostí bez vztahu ke kontextu - inteligenci je možné rozvíjet ! 2. Možnost kognici modifikovat - kognice se může změnit → nový styl myšlení 3. Zprostředkované učení H = human, lidský prvek při zprostředkování Schopnosti, inteligence Inteligence  Inteligence = schopnost přizpůsobení  Inteligence = schopnost abstraktně myslet  Inteligence = schopnost učit se Gaussova křivka (normální rozložení)  mezi oběma složkami existuje kladný vztah - vyšší fluidní inteligence umožňuje lépe vytěžit informace ze zkušenosti Fluidní inteligence Krystalizovaná inteligence Co znamená slovo arkáda? Úspěšná inteligence: Jak rozvíjet praktickou a tvůrčí inteligenci Testy inteligence  IQ = mentální věk/chronologický věk x 100 - vývojový Kohsovy kostky  Ravenovy progresivní matrice 1938 - g-faktor - culture fair test ? A.R. LURIJA Zadání: Daleko na severu, kde sněží, jsou medvědi bílí. Nová Zemlja leží na dalekém severu a pořád tam sněží. Jakou barvu mají medvědi v nové Zemlji? Odpovědi: „Jak to mám vědět? Já jsem na severu nikdy nebyl.“ „Proč se mě na to ptáte? Vy jste cestovali, já ne.“ „Jeden člověk mi říkal, že ti medvědi jsou bílí, ale on pořád lže.“ nebo: co sem nepatří? kladivo, pila, kláda, sekera Wechslerův test inteligence WISC Wechsler Intelligence Scale for Children WAIS Wechsler Adult Intelligence Scale  Verbální IQ  Performační (výkonové) IQ  Celkové IQ https://www.ted.com/talks/james_flynn_why_our_iq_levels_are_higher_than_o ur_grandparents ◦ vysvětlení: lepší vzdělání? lepší výživa? méně nemocí? ◦ kritika: lidé jsou inteligentní pořád stejně, ale obeznámenost s IQ testy je velká, umíme je vyplnit lépe Můžeme si „zvýšit“ IQ v dospělosti?  2008 - článek „Improving fluid intelligence with training on working memory“(Jaeggi a kol.) - fluidní inteligenci lze zvýšit pomocí N-back task (pracovní paměť)  prezentována řada podnětů - reagovat tehdy, když narazíme na dva stejné podněty ob N opakování např. 3-back: T L H C H O C Q L C K L H C QT R R K CHR - výzkum mnohokrát opakován – různé výsledky - metaanalýza z r. 2014: průměrně dochází ke zvýšení o 3-4 body - dnes vědecká diskuse  zapamatovat si položky: ◦ čísla, písmena, slova – prezentace verbálně, vizuálně ◦ obrázky, poloha objektů – prezentace vizuálně  úkol - určit, jestli se shoduje aktuálně prezentovaný podnět s podnětem prezentovaným o N kroků zpět  několik modifikací - obtížnost (0, 1, 2 a 3-back), způsob administrace (PC nebo v interakci s psychologem), charakter prezentovaného podnětu (verbální, vizuální nebo duální N-back - oba typy podnětů najednou)  https://brainscale.net/app/dual-n-back/training  https://brainworkshop.sourceforge.net/  https://www.braingymmer.com/en/brain-games/n_back/play/ Paměť a učení PAMĚŤ = schopnost podržet v sobě minulost = schopnost mít zkušenost Vlastnosti paměti: trvanlivost rychlost přesnost rozsah (7+- 2) …. Fáze paměti Vštípení - zapamatování Uchování (retence) Vybavení (reprodukce) spontánní vybavení znovupoznání (rekognice)  Model paměti opakování Senzorická Krátkodobá Dlouhodobá paměť paměť pozornost kódování paměť (ultrakrátká) (pracovní) vybavení do 2 s. 15-30 s. 7±2 chunks (smysluplné jednotky) Co si pamatujeme lépe - konkrétní oproti abstraktnímu - pozitivní proti negativně asociovanému - silně emočně zabarvené obsahy a zážitky (někdy se jich nelze zbavit) - efekt novosti nebo efekt primárnosti Dlouhodobá paměť Ukládání informací:  konsolidace pamětních stop ◦ = upevnění stopy v dlouhodobé paměti ◦ trvá asi 30 minut  záměrné i bezděčné ukládání  mechanické opakování × sémantické kódování 1) explicitní (deklarativní) paměť - epizodická - autobiografická - sémantická 2) implicitní (procedurální) paměť ▪ návyky a dovednosti ▪ priming ▪ klasické podmiňování ▪ neasociativní učení – senzitivizace a habituace Vzpomínky  v paměti asi zůstává mnoho informací (možná všechny?), ale nemáme k nim přístup  jsou neustále pozměňovány  souvislé vzpomínky asi od 4 let  různě přesné  starší asociace jsou pevnější než nové – staří lidé si pamatují na dětství  náhlé vybavení věcí dávno zapomenutých Zapomínání ◦ vyhasínání paměťové stopy ◦ účelné zapomínání ◦ interference = překrývání novými obsahy Druhy paměti ◦ logická ◦ mechanická (mnemotechnické pomůcky) ◦ bezděčná ◦ záměrná ◦ podle smyslových modalit: zraková, sluchová, chuťová, čichová ….  Význam mozkových hemisfér ◦ levá - verbální a logické schopnosti, využívá se např. při učení jazyků a matematiky ◦ pravá - prostorové vnímání, intuice, tvořivé a syntetické myšlení Herman EBBINGHAUS (1850-1909) křivka učení (zapomínání)  UČENÍ Učení = proces získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života - proces učení spojen s formováním osobnosti a nelze ho zužovat na osvojování vědomostí, dovedností a návyků - význam učení - aktivní vyrovnávání se s životním prostředím, získávání předpokladů pro plnější, aktivnější a tvořivý život  širší pojetí učení - získávání jakékoliv individuální zkušenosti  užší pojetí učení - cílevědomá, plánovitá činnost učení ve škole - záměrně navozovaná činnost s cílem systematicky získat jisté vědomosti, dovednosti, návyky, ale také formy chování a osobnostní vlastnosti Druhy učení  habituace (přivykání) – geneticky dané, neasociativní  podmiňování  pojmové učení - osvojování znalostí  senzomotorické učení (smyslově pohybové) – rozvoj senzomotorických schopností a procesů názorného poznávání  učení se intelektovým činnostem - rozvoj myšlení a schopnosti řešit složité problémy  sociální učení Klasické podmiňování I.P. Pavlov (1849-1936) generalizace podnětů při podmiňování J.B. Watson - experiment s malým Albertem https://www.youtube.com/watch?v=9hBfnXACsOI Operantní (instrumentální) podmiňování B.F. Skinner (1904-1990) Správné chování se posiluje odměnou, nesprávné odstraňuje trestem.  https://www.obcankari.cz/edukacni-material- uceni-podminovani-klasickeoperantni Emoce,emoční inteligence. Temperament, charakter  EMOCE - subjektivní stavy, prožitky organismu – vnitřní prožitkové reakce na vnější a vnitřní podmínky - odpovědi na události, které mají pro jedince význam - změny v několika oblastech - neurofyziologická aktivace, tendence k jednání a behaviorální projevy, subjektivní prožitky, aktivace kognitivních procesů - emoce jsou evolučně starší než rozumové jednání Vlastnosti emocí - proměnlivost - polarita - subjektivita - jedinečnost - nakažlivost, přenositelnost 3  Dvě dimenze emocí 1) příjemnost - nepříjemnost (libost – nelibost) - kladné a záporné emoce 2) napětí (vzrušení) - uvolnění (uklidnění) - aktivní a pasivní emoce - vnitřní nastavení spojené s mobilizací organismu a přípravou k akci Funkce emocí - příprava jedince k reakci - vštípení zážitku (strach – zapamatovat si situaci jako nebezpečnou) - hierarchizace hodnot 6 Projevy emocí 1) tělesná reakce 2) kognitivní zpracování 3) výrazová složka 1) TĚLESNÉ PROJEVY EMOCÍ většina změn při emocích - aktivace sympatiku a parasympatiku (autonomní NS) (příprava na boj/útěk, zvládání situace) vyvolává (nemusí všechny najednou) 1. zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence (tep) spouštěno 2. zrychlené dýchání z hypotalamu 3. zúžení zornic a části 4. větší pocení, méně slinění a hlenu limbického 5. více glukózy v krvi (víc energie) systému 6. větší srážlivost krve (pro případ poranění) 7. snížení motility gastrointestinálního traktu (krev od žaludku a střev ke kosterním svalům) 8. vztyčení chlupů na kůži → husí kůže + stimulace vylučování adrenálních hormonů (nadledvinky, hypofýza) Intenzita emocí je závislá na zpětné vazbě, kterou mozek dostává od autonomního systému – čím menší zpětná vazba, tím nižší emocionální reaktivita (změny emotivity u lidí s páteřním poraněním to potvrzují) - mozkovým centrem emocí je limbický systém 2) KOGNITIVNÍ ZPRACOVÁNÍ EMOCÍ - uvědomění si emoce a možnost kognitivní úpravy - zhodnocení 3) VÝRAZ EMOCÍ Charles Darwin Výraz emocí u člověka a zvířat, 1872 - emoce jsou vrozené vzorce mimického, gestikulačního, příp. zvukového chování - emoce lidí a zvířat se projevují podobným chováním - emoce jsou dány biologicky a jsou univerzální v celé lidské kultuře PAUL EKMAN nar. 1934, USA  mimické mikroprojevy emocí (asi 1 sekunda)  svalové pohyby v obličeji, které tvoří výrazy tváře – identifikace skrytých emocí jedince  člověk je schopen utvářet více než 10 000 výrazů obličeje - z nich 3 000 jsou spojené s emocemi 1972 - výzkum izolovaného kmene Fori v Papui - Nové Guineji (jeho členové se nemohli naučit význam výrazů emocí z prezentace emocí v médiích) Příklad - příběh: Muž sedí sám v domě.Ve vesnici není nikdo další. Muž nemá v domě sekeru, luk ani šíp.Ve dveřích stojí divoké prase. Muž se na něho dívá a bojí se ho. O jakou emoci jde? (strach) - respondenti z předložených fotografií vybírali emoci, která se vztahovala k příběhu, 77 % - správný výběr emoce 13 - šest základních emocí, které příslušníci kmene byli schopni identifikovat na fotografiích obyvatel vyspělých zemí strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení - ověřováno i na jiných rasách a kulturách → univerzálnost výrazu primárních emocí Sociální modifikace výrazu emocí - výzkumy japonských a amerických studentů stejný obličejový výraz při sledování filmu, ale „kulturně cenzurované“ vyjádření emocí - bezděčný a spontánní výraz emoce pouze v prvních letech života, potom: maskování = skrytí „Chlapi nepláčou.“… modulace = zvýraznění nebo zmírnění výrazu skutečných emocí simulace = předstírání emoce, kterou necítíme Harvard University  TEMPERAMENT - TEMPERAMENT - most mezi tělem a osobnosti - formální (stylistické) charakteristiky prožívání a chovaní (rychlý - pomalý, napjatý – uvolněný … ) METAFORA temperament pro osobnost je jako půda pro rostliny - temperamentové vlastnosti = trvalé, význam dědičnosti - typy se kombinují, převaha smíšených typů, vyhraněné typy temperamentu málo časté - adaptační problémy  Kategoriální pojetí temperamentu - antika - Hippokrates, Galenos - spekulativní Cholerik Flegmatik Sangvinik Melancholik žluč hlen krev černá žluč Konstituční typologie - KONSTITUCE = tělesná stavba - třísložkové - mezistupně !!! Ernst KRETSCHMER - něm. psychiatr - "Stavba těla a charakter„, 1921 PYKNIK sociabilní, dobrosrdečný (maniodepresivní psychóza) ASTENIK plachý, samotářský, snílek někdy - necitlivý, odměřený (schizofrenie) ATLETIK těžkopádný, někdy - netolerantní (epilepsie) Hans Jürgen Eysenck (1916 – 1997) labilní (neurotický) melancholik cholerik introverze extraverze flegmatik sangvinik stabilní  CHARAKTER Dvojí užívání pojmu charakter: 1. 2. V čistě psychologickém Ve smyslu morálního smyslu - individuální charakteru zvláštnosti člověka charakterové vlastnosti - disciplinovanost, charakteristika osobnosti odpovědnost, čestnost … dodržování zásad, morálních standardů.. CH = souhrn získaných osobnostních vlastností… Charakter = (druhými) zhodnocená osobnost - autonomní a heteronomní charakter jednání dle vlastních zásad nebo pragmaticky svědomí - funkce informační nebo preventivní ? Sigmund FREUD (1856 –1939) tzv. hlubiná psychologie superego (nadjá) - morální příkazy, svědomí…  Lawrence KOHLBERG (1927 – 1987) - amer. psycholog Stádia vývoje morálky: prekonvenční úroveň morálky – autority - orientace na trest - orientace na odměnu konvenční úroveň morálky – sociální normy - orientace na to být hodným dítětem - orientace na řád a zákon postkonvenční úroveň morálky – svědomí - orientace na společenskou smlouvu a lidská práva - stadium univerzální etiky - svědomí  Motivace a stimulace osobnosti  Motivace  z lat. moveo, -re = hýbat se, pohybovat se  hybné síly chování, příčiny chování  proč se člověk chová tak, jak se chová  3 podotázky: ◦ Proč je člověk aktivní? ◦ Proč je jeho aktivita zaměřena určitým směrem? ◦ Jaký má vlastní aktivita pro tohoto člověka smysl? Motivy  příčiny chování, vnitřní pohnutky  udávají našemu chování energii a směr ◦ hlad zaměří chování k potravě a žízeň k pití, člověk bude v tomto chování energičtější než nemotivovaný jedinec  elementární x komplexní motivy  motiv x potřeba potřeba = stav nedostatku nebo přebytku něčeho  primární a odvozené (kvazipotřeby – „jako by“ potřeby)  vzájemná substituce motivů - motivy se mohou navzájem zastupovat ⚫např. nadměrná konzumace jídla může být motivována hladem, apetitem, ale též úzkostí nebo pocitem osamělosti..  motivy mohou být na různé úrovni ovladatelnosti - vůlí ovladatelné motivy až téměř neovladatelné (např. pud sebezáchovy)  motivy Ideály, Cíle Pudy Návyky Zájmy Hodnoty vzory, Vize modely Záměry Jádro motivace – POTŘEBY (pociťovaný nedostatek/nadbytek) Kolik je motivů? Které motivy jsou v životě člověka nejdůležitější? - pokusy vysvětlovat všechny činnosti jen z jednoho motivu, např. psychoanalýza (S. Freud – sexuální pud) X - dlouhé bohaté seznamy motivů, až 400 motivů Obvykle 5 -15 nejdůležitějších motivů 8 Existuje nemotivované chování?  vztah mezi motivy a chováním je složitý ◦ slabé motivy ◦ nevědomé motivy – náhrada motivů jinými motivy (psychoanalýza – umění jako náhrada sexuálních pohnutek) ◦ zautomatizované chování  implicitní motivy (skryté, ne plně uvědomované) a explicitní motivy (sobě přisuzované motivy)  Primární a sekundární motivy 1) primární – biogenní, vrozené, nenaučené, sebezáchovné a stimulační - sebezáchovné: - přežití jedince a druhu (hlad, sexuální a rodičovské motivy) - závislé na tkáňových deficitech či na fyziologických procesech 2) sekundární - psychosociální, získané, naučené - sociální – potřeba soc. začlenění - individuální psychické motivy – smysl života  Ad) Rodičovské motivy - nezbytnost péče o děti prof. Zdeněk Matějček - citová deprivace dětí v dětských domovech  rodičovské chování – částečně dědičné (instinktivní reakce), částečně sociokulturně podmíněné  citová vazba (attachment) - k pečující osobě - biologická povaha M. Ainsworthová 3 typy citové vazby: 1) jistá – dítě blízko matky, střední stres, když matka odejde, šťastné, když se vrátí – kontakt 2) vyhýbavá –stejně se chová k matce i k cizí osobě, málo křičí, když matka odejde 3) úzkostná/ambivalentní – dítě neklidné, když matka odejde a když se vrátí – blízkost i snaha vykroutit se z kontaktu https://www.simplypsychology.org/mary-ainsworth.html  Motivace vnitřní a vnější MOTIVACE STIMULACE - vnitřní pohnutky - vnější stimuly (incentivy) - vycházejí z nitra osobnosti - klíčová je vnější situace, - činnost probíhá i bez vnější podněty vnějších podnětů - činnost probíhá pouze po dobu působení stimulů - vnější motivace se může proměnit ve vnitřní  Motivační systémy  každý člověk má na základě vrozených dispozic i své životní zkušenosti vytvořen relativně stálý soubor motivů, který je pro něj charakteristický  motivy se spojují a vytvářejí hierarchii – určují hlavní životní motivaci osobnosti  v zaměření motivace se uplatňuje osobnost jedince, jeho hierarchie hodnot i dosavadní zkušenosti, schopnosti a dovednosti  za nežádoucí motivaci je považován strach, úzkost, bolest aj… 16  Hodnoty jako motivy  hodnoty - čeho si v životě nejvíc ceníme, co považujeme v životě za nejdůležitější, naše priority  hodnotová hierarchie – mění se  ujasněné hlavní hodnoty pomáhají vést k cíli  někdy naše hodnoty v konfliktu, musíme volit Smysl života jako motiv  uskutečňováním hodnot se naplňuje potřeba životního smyslu  C.G. Jung - „neurózou trpí lidská duše, která nenašla nebo ztratila svůj smysl“  zpětná analýza životní dráhy člověka - poznání životního smyslu Viktor E. Frankl (1905 – 1997)  existenciální frustrace  nedělní neuróza Z výzkumů: - lidé s vysoce propracovaným smyslem života jsou spokojenější, sociálně akceptovanější, kooperativnější - VŠ studenti v době zkoušek neměli sníženou imunitu v důsledku zkouškového stresu a byli odolnější proti infekcím 3 způsoby, jak člověk může objevit smysl: 1. vykonání činu (hodnoty tvůrčí) 2. prožitky (hodnoty zážitkové) 3. vztah k utrpení (hodnoty postojové)  tzv. tragická triáda – vina, utrpení, smrt - příležitost k největšímu osobnímu růstu Vývoj osobnosti CO JE TO VÝVOJ ?  postupné, progresivní, nezvratné změny organismu  v čase  životní dráha, celoživotní vývoj  vývojové skoky (období stability a změny) HYBNÉ SÍLY VÝVOJE  1.Biologické  2. Sociální  3. Osobnost Stadiální vývojové teorie - tradiční  vývoj = sled fází, nezaměnitelné - postupují v určitém pořadí  dětství, dospělost, stáří Období  prenatální  novorozenecké (do 3 měs.)  kojenecké (do 1 roku)  batolecí (do 3 let)  předškolní (3-6)  školní (6-12)  dospívání (12-15)  adolescence (15 – 20?) ??  dospělost (18? - ) kritéria dospělosti? tzv. „vynořující se dospělost“- emerging adulthood  stáří (65? - ) Erik Erikson (1902- 1982)  psychosociální teorie  sled stádií, která na sebe navazují  8 fází - vývojové úkoly – při vyřešení vzniká ctnost  posílení ega a utváření identity  VÝVOJOVÁ STÁDIA CTNOSTI do 1 roku naděje důvěra x základní nedůvěra 1-3 roky vůle autonomie x zahanbení a pochybnost 3-6 let účelnost iniciativa x vina 6-12 let kompetence snaživost x méněcennost 12-19 let (adolescence) věrnost identita x zmatení rolí (tzv. difúzní identita) 20-25 let láska intimita x izolace 26-64 let pečování generativita x stagnace 65- moudrost integrita ega x zoufalství Psychologie celoživotního vývoje – moderní teorie  „life-span (developmental) psychology“ - život jako celek, ne stádia  nezabývají se problematikou dědičnost x prostředí  věk – jen orientační ukazatel, velké interindividuální rozdíly – hlavně ve starší dospělosti „sociální hodiny“  milníky v životě lidí (promoce, svatba, kariérní postup atd.) - porovnávání vývoje osoby s vývojem vrstevníků  nezáleží na tom, na které sociální hodiny se člověk zaměří (např. rodina nebo kariéra) - důležitá je angažovanost podle společensky přijatelných a odůvodněných sociálních hodin